Vážení účastníci výstavy a konference!

Vážení hosti, paní a pánové!

Srdečně vám blahopřeji kzahájení a začátku práce 8. Mezinárodní výstavy a konference "Chazarnaftaplyn". Přeji úspěchů práci výstavy a konference.

Už osm roků vÁzerbajdžánu se koná mezinárodní naftoplynová výstava, konference. Seznámení svýstavou nepochybně zajišťuje obměnu zkušenostmi mezi společnostmi zabývajícími se naftoplynovým průmyslem celého světa a diskuse, jednání, říkaná idea, které se konají na konferencích, jsou moc užitečné pro každého účastníka výstavy a pro každý stát zabývající se naftoplynovým průmyslem.

Není vůbec náhodou, že se právě vÁzerbajdžánu koná 8. mezinárodní výstava nafty a plynu Kaspického moře. Jak je známo, Ázerbajdžán je starobylým naftovým krajem. Právě vÁzerbajdžánu, vBaku se nafta po prvé dobývala průmyslovým způsobem. Tedy dobytí nafty vÁzerbajdžánu, vBaku položilo základy používání tohoto přírodního bohatství, které je tolik nutné pro lidstvo vcelém světě. Během těchto roků Ázerbajdžán prošel velkou cestu. I vminulosti skupiny velkých podnikatelů celého světa a organizace, které se pak přeměnily vnaftové společnosti, uskutečňovaly činnost po dobytí nafty vÁzerbajdžánu. A tohle, myslím, zahralo svou roli vcelém světě.

Dřív se nafta vÁzerbajdžánu dobývala jen na suši. Není náhodou, že Ázerbajdžán nazývají Zemí ohňů. Nechci teď zpřesňovat původ tohoto slova. Ale podle mínění našich historiků, objevení plynu znitra země a jeho hoření právě vÁzerbajdžánu ještě ze starobylých časů bez zásahu člověka přeměnily Ázerbajdžán do kraje ohňů a historicky Ázerbajdžán byl znám jako Země ohňů.

Dnes ještě jednou můžu směle říct, že během uplynulé doby ázerbajdžánská nafta ovlivnila rozvoj průmyslu ve světě a vznik a rozvoj naftového průmyslu vrůzných státech. A proto se vÁzerbajdžánu vždy pyšnili naftovým průmyslem, naftaři, vědci, kteří se specializují vnaftovém průmyslu, a inženýři. Protože se zabývali výzkumem podzemních bohatství Ázerbajdžánu a napomáhali postupnému průzkumu nových naftovýh ložisk a jejich používání.

Vidím, že tady na naši konferenci je přítomen jeden znejstarších naftařů, bakunec, rodák Ázerbajdžánu Nikolaj Konstantinovič Bajbakov. Před nedávnem jsme oslavili devadesátileté výročí Nikolaje Konstantinoviče Bajbakova. Prožil devadesát let, udělal tak hodně vnejtěžší oblasti a teď na začátku XXI. století nenechal svůj obor, přijel do Baku a stál se účastníkem naftoplynové výstavy -to není tak snadno.

Vítám Vás, Nikolaje Konstantinoviče. Poslal jsem Vám blahopřejní telegram kvůli Vašemu devadesátiletí. Dnes využívám vhodné příležitosti a ještě jednou chci Vám blahopřát kjubileu. Jsem si jist, že spolu sVámi oslavíme i Vaše století.

Nikolaj Bajbakov byl 40 let ministrem nafty tak velkého státu, jako SSSR. Pak zaujímal postavení zástupce předsedy vlády. Hodně udělal. Ale pro nás je nejdůležitějším je to, že on je našim bakuncem, rodákem Ázerbajdžánu. Je absolventem Ázerbajdžánské naftové univerzity. Jeho dlouhý a proslavený život začal právě vÁzerbajdžánu -vBalachanách, Sabunči. Po té dostal světovou známost. Myslím, že tento nevelký rys ještě jednou ukazuje všem účastníkům konference, výstavy, jakou podstatnou roli hrál vminulosti Ázerbajdžán voblasti dobytí nafty.

Samozřejmě, nechci říct, že Ázerbajdžán vždycky dobýval naftu víc než jiné státy. Ne. Ale vdůsledku toho, že začátek tohoto dobytí, naftové geologie byl položen vÁzerbajdžánu, Ázerbajdžán i dnes pociťuje neomezenou hrdost.

Po získání státní nezávislosti se začaly nové stránky života Ázerbajdžánu. Chci se dotknout politického aspektu této otázky. Každý člověk -dnes se tady sešli občané velkých států světa, různých zemí -samozřejmě, že chce žít ve svobodném a nezávislém státu. Ázerbajdžánský národ také chtěl žít ve svobodném, nezávislém, demokratickém státu a před 10 lety vdobě úpadku Sovětského svazu Ázerbajdžán získal svou státní nezávislost. To je historickou událostí pro ázerbajdžánský národ a stejně začátkem nového období voblasti dobytí nafty a plynu vÁzerbajdžánu. Vstoupili jsme na tuto etapu vesložitý čas. Protože vtuto dobu, když se vminulosti ve složení SSSR celý nafto-plynový průmysl řídil jediným centrem, teď jsme samostáným státem a spolu sjinými prácemi musíme zajistit i dobytí nafty a plynu, nejbohatších přírodních zdrojů Ázerbajdžánu.

Dnes můžu směle říct, že během minulých roků Ázerbajdžán byl ve složení SSSR a vždycky byl vprvních řadách vtéto oblasti. Bylo by vhodným podtrhnout ještě jeden fakt. Ázerabjdžán byl nejen státem, který po prvé ve světě dobýval naftu půmyslovým způsobem, ale i státem, který po prvé ve světě dobývá naftu zmořských hloubek, ze dna moře. Tato práce se začala přiblížně ve 20-ch rocích. Ale nedostala dost velkého rozvoje. Vroce 1949 ázerbajdžánští geologové, naftaři vybudovali naftové věže na legendárních Naftových kamenech a po prvé začali dobývat naftu zvodných hloubek a ze dna moře.

Ázerbajdžán i tady zaujímá první místo ve světě. Všechno to mluví o tom, že Ázerbajdžán má velkou zkušenost, velkou historii a velké tradice voblasti nafty a plynu. Ale je přirozeně, že později vrůzných regiónech světa byla prozkoumána velká naftová ložiska, kde ve srovnání sÁzerbajdžánem bylo dobyto moc málo nafty a plynu. Byly vytvořeny nové technologie. Používáním těchto technologi samozřejmě, že byla zvýšena působivost dobytí nafty a plynu.

Například, během rozhovoru se mnou včera a také dnes zástupce průmyslu a energetiky Norska, tato výborna žena říkala, že Norsko vnaftovém průmyslu je ještě mladým státem, zabývá se dobytím nafty jen ještě během 30 roků. To je pravda. Ale poštěstilo se jim, že vSeverním moři byla zjištěna moc bohatá naftová ložiska a nejdůležitější jeto, že oni používali existující ve světě nejmodernější techniku a technologii a dosáhli dobytí nafty a plynu ve velkém objemu. Teď takový nevelký stát jako Norsko se přeměnil ve velký naftový stát. Tokové je možno říct i o jednotlivých státech vjiných regiónech světa. Mluvíc o tom chci říct, že teď ve světu jsou regióny smoc bohatými naftovými ložisky. Svět moc potřebuje naftu a plyn. Teď vědci a specialisté vyjadřují už takové mínění, že potřeba nafty a plynu ve světě roste. Ale možná, že dobytí nafty a plynu nemůže zajistit tento vzrůst na žádoucí úrovni. Všechno to svědčí o tom, že průzkum nových naftových a plynových ložisk vjakémkoli regiónu světa a jejich efektivní využití je nutným nejen pro tento región nebo pro tento stát, ale i pro celý svět a lidstvo.

Je možné, že mé mínění je mylné a odborníci ho mohou opravit. Ale myslím, že pro lidstvo, pro život člověka i dnes, i vbudoucnosti ze všech podzemních přírodních bohatství není druhým cennějším a nutnějším bohatstvím, než nafta a plyn. Například, železo a jiné kovy teď nahrazují vyrobené chemickým způsobem materiály. Ale vždyť i tyto materiály se dostávají znaftových a plynových výrobků. Když nebude nafta a plyn, nebude možné získat tyto materiály. Byla vynalezena atomní energie. Ale asi není těžko si předtavit jaký je od ní úžitek a jaká je škoda. A proto i roste potřeba nafty a plynu ve světě. Tedy objevení a zužitkovávání nových naftových a plynových ložisk vjakémkoli regiónu je nutno pro lidstvo a pro budoucí svět.

Po získání Ázerbajdžánem své státní nezávislosti samozřejmě, že nejdříve jsme mysleli na sebe, mysleli jsme na ekonomiku svého státu a svého národa. Mysleli jsme na blahobyt našeho národa. A proto jsme si položili za cíl -ještě efektivněji ve srovnání sminulými roky používat tyto naše bohaté přírodní zdroje. A byl tomu základ. Protože vázerbajdžánském sektoru jsou ještě nepropracovāná naftová ložiska.

Když Ázerbajdžán získal státní nezávislost, už jsme dobře věděli, že Kaspické moře je regiónem, který má bohatá naftová a plynová ložiska světa. To není nějakým předpokladem. Vědci, geologové, inženýři a naftaři Ázerbajdžánu dlouhá léta spolu sdobytím nafty se postupně zabývali odhalováním nových a nových naftových ložisk vKaspickém moři. Mnozí znich dnes nejsou snámi, zemřeli. A jakým je štěstím, že takoví lidé, jako Nikolaj Konstantinovič Bajbakov, jsou ještě snámi. Ale už nejsou na živu jeho přátelé, spolubojovníci, kteří spolu sním pracovali vBaku a objevovali naftová ložiska vKaspickém moři.

Jak i vždycky, dnes taky říkám, že si na ně musíme vzpomínat spocitem velké vděčnosti. Musíme jim být vděčni za to, že používali své znalosti, vědu a také svou práci a zajistili objevení velkých naftových ložisk vKaspickém moři.

Při získání státní nezávislosti jsme viděli jednu panoramu. Ale je to jenom panorama. Panorama se vždy hezky prohlíží. Ale jak se používá tato panorama a jak se s ní zacházet je to ještě složitější otázkou. To znamena, je moc těžkou otázkou. A proto vroce 1994 jsme zpracovali naftovou strategii, koncepci Ázerbajdžánu, nezávislého Ázerbajdžánského státu. A spočívala vtom, že Ázerbajdžán nebude moct propracovávat moc bohatá naftová a plynová ložiska a dobývat naftu používajíc jen své možnosti. Tedy, bylo nutným se obrátit na světovou zkušenost, navázat vztahy se státy, společnosti světa, které mají ještě větší možnosti, velké prostředky, moderní techniku a technologii. A to jsme udělali.

Je to pravda, že setehdy tohle chápalo různě. I vÁzerbajdžánu nekteří mysleli, proč musíme propracovávat svá naftová ložiska spolu se zahraničními společnostmi a proč je musíme sem zvát? Samozřejmě, že to byli lidé dalecí od chápání jak se musí rozvíjet svět. Nebylo nutno s nimi počítat. Vždyť jsme věděli o konajících se ve světě procesech a o velkých dosaženích získaných voblasti nafty a plynu. A proto pozvání velkých naftových společností do Ázerbajdžánu, vložení jimi sem za první investic a za druhé využití jejich možností, techniky, technologie, které oni měli, bulo nutným. Toto i bylo hlavní čárou sestavující základ naší naftové strategie. Ale už teď po osmi letech se potvrzuje to, včem jsem si byl jist ještě vroce 1994: naftová strategie Ázerbajdžánu byla určena správně a už má své výsledky.

Prvním krokem na této cestě bylo podepsání vzáří roku 1994 smlouvy o společném sřadou společností světa propracování vÁzerbajdžánu ložisk "Azeri", "Čirag" a hloubkové části ložiska "Gunešli". Udělali jsme to. Jako dnes pamatuji 20. září roku 1994. Je jednou znejjasnějších stránek vhistorii Ázerbajdžánu. Položila základ, začátek praktického uskutečnění naší naftové strategie, kterou jsme teoreticky připravili. Nezmýlili jsme se. Byli jsme na správné cestě a od té doby jdeme správnou cestou.

Ale je známo, že uskutečnit to nebylo vůbec snadno. Vtuhle dobu bylo mnoho těch, kdo nám překážel. Řada státu se tomu moc bránila a dovolávala se na to, že ještě nejsou určeny sektory Kaspického moře a zásady jejich používání. Ony konaly diverse. Tyto diverse jsou známé. Všechno to přivedlo ke konání teroristického aktu vÁzerbajdžánu, kpokusům ozbrojeného převratu vÁzerbajdžánu. Setkali jsme se sjinými hroznými událostmi a nátlak se dělal každý rok. A dnes je také přítomen. Ale nezávislý Ázerbajdžánský stát nejen neodbočil ze zvolené cesty, ale i nepochyboval o ničem. Postupně šel a jde touto cestou.

Spolu se zahraničními společnostmi -teď je nazývají Mezinárodní operační společnost -jsme vroce 1997 dostali ranou naftu zložiska "Čirag". Dobývajíc tuto naftu jsme už proložili čáru potrubí pro export nafty vseverním směru. Pak do roku 1999 jsme proložili nové exportní potrubí vzápadním směru, potrubí Baku-Supsa do přístavu Gruzie vČerném moři. Všechna ta práce se konala společně. Věděli jsme, že, když dobýváme naftu, ale nemůžeme ji exportovat, tato nafta nebude mít význam. Všechno to jsme uskutečnili.

Do dneška znaftového ložiska "Čirag" je dobyto a převáženo 14 miliónů tuny nafty. Společnosti vcházející do toho konsorcia teď dostávají získy ztéto smlouvy, včetně dostává získ i Ázerbajdžán -jeho Státní naftová společnost a Ázerbajdžánský stát.

Tento náš krok vzbudil zájem ke Kaspickému moři. Tento náš krok a dosáhnuté výsledky přesvědčili mnoho naftových společností světa o tom, že vÁzerbajdžánu jsou reální možnosti a do Ázerbajdžánu se postupně začali dostávat návrhy. Během uplynulé doby jsme podepsali 21 smlouvu. Máme smlouvy s30 naftovými společnostmi z14 států. Celkový objem investic je předvídán a bude tvořit 60 miliárdů dolarů.

Před nedávnem jsme si posléchli referát Ázerbajdžánské mezinárodní operační společnosti řízené "BP" a také doklad vedoucích prací konaných na ložisku "Šachdeniz", oni předložili vykonanou jimi práci.

Oznámili, že společnost "BP", která je jednou znejvětších společností světa, se rozhodla vložit sem investice částkou 8 miliárdů dolarů a dodali, že "BP" nikdy a nikde nevkládala investice takovou částkou. To je, co uděláno, a to svědčí o tom jak úspěšná bude naše budoucí práce.

Naše druhá smlouva se týká ložiska "Šachdeniz". Je tam objeveno množství plynu, které značně překračuje naše očekávání. Dobře si pamatuji, že bylo 4.-5. června roku 1996. Druhý den, když jsme konali tuto výstavu, jsme podepsali smlouvu o naftoplynovém ložisku "Šachdeniz". Vtuhle dobu mnozí chtěli tomu překážet. Někteří lidé mezi námi, kteří nepřáli rozvoje ekonomiky Ázerbajdžánu, tomu překáželi. Ale naši naftaři, geologové, odborníci "BP" , kteří už spolu snámi vykonali určitou práci vtéto oblasti, a jiných společností určili, že tam skutečně je možno začínat práci.

Myslím, že není potřeba mluvit o tom, že zkušené naftové společnosti dobře vědí, kam je možné vkládat prostředky. Jestli aspoň trochu pochybují o účelnosti vložení prostředků, nikdy to už neudělají. Oni, a my také jsme byli jediného mínění. Ale vtuhle dobu i my, i oni, to je "BP" a jiné společnosti si nemohli představit, že tam existují ložiska plynu objemem mnohém více, než je předvídáno.

Pamatuji, když jsem se nejednkrát zeptal našeho velmi zkušeného geologa Chošbachta Jusifzade -je teď tady někde, -řekni kolik je plynu na "Šachdenizu"? Odpověděl mi: je kolem 400 miliárdů metrů krychlových. Zeptal jsem se: a možná, že je víc? Řekl: ne, víc nemůže být, ale takové množství je. Ale vykonaná práce a provrtané vrty ukázali, že tam je víc než jeden trilión metrů krychlových plynu. A to není konečná číslice. Obyčejně společností, které uskutečňují tuto práci, pozorně mluví. Vždycky se snaží oznámit číslici, která je trochu níž předpovědí, proto aby vbudoucnosti je neobviňovali že, proč dobýváte méně než jste slíbili. Nevidíme rozdíl. Ať bude jeden trilión. Ale není pochybností vjedném triliónu. Myslím, že bude dokonce i víc než trilión.

A na jiných ložiscích. Například, teď společnost "Ševron" koná velkou práci na ložisku "Abšeron". Vedoucí "Ševronu" mi slíbili: předložíme Vám výsledky, překračující výsledky ložiska "Šachdeniz". A já říkám: čekám na ten váš raport.

Tedy, během krátké doby vázerbajdžánském sektoru Kaspického moře jsou objeveny mimořadně velké možnosti. Myslím, že jednou zhlavních zásluh Ázerbajdžánu a také konané po osmé výstavy "Chazarnaftaplyn" je to, že jsme ukázali jak mnoho naftových a plynových ložisk je nejen vázerbajdžánském sektoru, ale i vpatřících jiným přikaspickým státům sektorech Kaspického moře.

Musíme mluvit otevřeně, dřív mnozí o tom nevěděli. Ale splněná vÁzerbajdžánu práce a dosáhnuté výsledky je nadhnuly a pustili se do této práce. Přijely zahraniční společnosti a začaly spolupracovat s těmito státy. Například, ve skutečnou dobu vkazachstánském sektoru Kaspického moře je objeveno tak velké ložisko, jako "Kašagan". Moc jsem tomu rád. Tedy, díky řečené svého času našimi vědci mínění o tom, že vnašem Kaspickém moři jsou velká ložiska nafty a plynu, a pak díky mínění Ázerbajdžánského státu a uskutečněným jimi opatřením Kaspické moře bylo uznáno jedním znejvětších naftových regiónů světa.

Je pravda, teď různé síly vněkterých státech publikují různé články scílem způsobit škodu Ázerbajdžánu nebo celkem jiným přikaspickým státům o tom, že se minulé prognózy neosvědčily nebo, prý, nekonalo se očekávané nebo něco ještě. Ať křičí, není pro nás rozdíl. Víme sami, co je a co není, co se vyplunulo a co ne. Samozřejmě, je možné, že nevšechno se vyplune. Například, je možno provrtat vrt a tam nebude nafta. Ale jestli provrtat trochu dál od něho a tam bude tryskat proud. Nejdůležitějším jeto, aby tyto regióny, to jsou tyto části, byly správně určeny. Jestli zjedné strany nebude nafta, zjiné určitě bude. A tohle moc správně určili naftaři a vědci Ázerbajdžánu.

Tedy jak jsem dřív zmínil tato osmá výstava není náhodou. Neboť za prvé, Kaspický bazén je znám ve světě jako región, který má velké zásoby nafty a plynu. A za druhé, začátek této práce položil Ázerbajdžán a není náhodou, že se i tato výstava začala vÁzerbajdžánu, koná se už po osmé a bude se konat i dál. Druhá strana otázky je export dobývané nafty a plynu. Oznámil jsem vám, že jsme včas vytvořili možnost pro export rané nafty : naftovod Baku-Supsa a naftovod Baku-Novorossijsk. Ale ony jsou určeny pro ranou naftu. Nejsou schopny propustit velkou naftu. A proto jsme ještě vroce 1994 při podepsání smlouvy zapsali do ní, že je nutným budování naftovodu, který jsme jmenovali Baku-Džejchan a teď ho nazýváme Baku-Tbilisi-Džejchan.

Od té doby a do dneška jsme vykonali moc velkou práci pro vytvoření naftovodu Baku-Tbilisi-Džejchan. Jestli zjedne strany byly síly, které chtěli překážet uskutečnění naftové strategie Ázerbajdžánu, zdruhé strany ještě více byli ti, kteří překáželi budování naftovodu Baku-Tbilisi-Džejchan. Protože jestli vÁzerbajdžánu je nafta, tehdy ji dobýváme. Byli ti, kteří tomu překáželi. Ale dobýváme tu naftu a plyn. Ale cena dobývané nafty a plynu není jen to, že jsi ji už dobyl, musíš ještě mít možnost ji exportovat. Ti, kteří nám překáželi, nechtěli, aby, například, se nafta vyvážela zvolenou námi tratí a chtěli, aby se vyvážela jinou tratí. Ale od úplného začátku naše řešení bylo takovým: exportné potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan musí existovat. Přijali jsme toto řešení. Toto řešení přijalo i Turecko. Toto řešení přijala i Gruzie. Spocitem spokojenosti chci říct, že velké naftové společnosti pracující vÁzerbajdžánu a státy, kterým patří, - Spojené státy Americké, Velká Británie, Francie, jiné státy, evropské státy, - podpořily uskutečnění právě této trati. Kdyby nebylo jejich podpory, řeknu vám, bylo by těžkým pro nás uskutečnění tohoto projektu. To je pravda, že byhom to uskutečnili, ale to by bylo moc těžkým.

Baku-Tbilisi-Džejchan vydržel velké zkoušky. Konečně vroce 1999 vIstanbulu jsme po něm podepsali konečný doklad. Po té byly vykonány velké inženýrní a finanční práce. Teď jsme už začali praktickou práci a podle prognóz ve shodě spřipraveným plánem věřím vto, že ázerbajdžánská nafta, kaspická nafta dobývaná námi společně vroce 2004 projde přes Gruzii a Turecko a dostane se do přístavu Džejchan ve Středozemním moři.

Myslím, že tady už nesmí být žádný problém. Protože i Turecko, i Gruzie se řídí rozhodnou pozicí a myslejí, že projekt Baku-Tbilisi-Džejchan musí být včas realizován.

Vidíte, život je plný stále novými a novými událostmi. Když jsme začínali práci na ložisku "Šachdeniz", věděli jsme, že je tam více plynu, než nafty. Ale nevěděli jsme, že je vtakovém objemu. Teď už před námi stojí otázka o exportu plynu. Teď už je nám známo i tohle. Turecko moc potřebuje plyn, Evropa také moc potřebuje plyn. Gruzie také potřebuje plyn. A proto jsme přijali řešení o nutnosti provedení zBaku souběžně snaftovodem Baku-Tbilisi-Džejchan do hranice Turecka i plynovodu. A přistoupili jsme ktéto práci. Tady vážený ministr zmínil, že když jsem vbřeznu byl na oficiální návštěvě vTurecku, vAnkaře, podepsal jsem smlouvu mezi Ázerbajdžánským státem a Tureckým státem o prodeji a vývozu do Turecka 6 miliárdů krychlových metrů plynu, který bude dobyt na první etapě zložiska "Šachdeniz". Teď tato smlouva musí být podepsána i sGruzií. Myslím, že se toto stane vnejblížší dobu, protože je nutno přistoupit kpráci. Slíbili jsme, že se vroce 2002 zložiska "Šachdeniz" bude dostávat plyn do Turecka. A proto nesmíme ztracet čas. Musí být zajištěno podepsání smlouv, řešení jiných otázek tak, aby se vblízké budoucnosti přistoupilo kstavebním prácím.

To jsou první dosažení získané námi. Ale podívejte se jaké velké náděje do nás zasévají. Podívejte se jaké perspektivy otevírají. A nejen pro Ázerbajdžán, nejen pro všechny přikaspické státy a nejen pro ně, ale i pro celý svět.

Tady jsme svelkou spokojeností posléchli blahopřejní dopis Prezidenta Spojených států Amerických pana Džordže Buše.

Posléchli jsme si blahopřejní dopis ministerského předsedy Velké Británie pana Toni Blera. Jak silně se zajímají touto prací, jak velký význam jí přikládají, jak podporují. To je už zřejmo. Dobře vím o podpoře, kterou nám projevují do dneška nejen oni -tady vystupoval i zástupce ministra Francie, -dobře vím vztah ktéto práci všech států spolupracujících snámi, moc dobře vím.

Na ložisku "Šachdeniz" je i díl Iránu. On dostane získy. Velvyslanec Iránu je tady přítomen. A proto se musí snažit, aby tento plynovod byl vybudován vnejblížší dobu a abyste dostali své získy. Iránu patří díl i vjiných smlouvách.

Opakuji, že se tady rozhodují nejen materiální zájmy Ázerbajdžánu, ale i startegické zájmy všech regiónu, tvoří se velká záruka pro zajištění bezpečnosti vregiónu a také je položen základ zajištění rostoucích každý rok potřeb jak nafty, stejně i plynu řady států světa a západních států.

Uskutečnění existující teď u nás, na začátku XXI. století, programu začínajíc od roku 2001 přiblížně během 10-15-20 let, samozřejmě, bude napomáhat vytvoření moc velkých novot. Všechno to je určeno pro státy, národy účastňující se všech těch smlouv a této práce. A proto dnes ještě jednou ukazujeme jak správná je státní naftová strategie Ázerbajdžánu.

Oznamujeme, že i po té postupně -samozřejmě, že u každé etapy jsou vlastní nároky, -budeme konat svou práci ve shodě stěmi nároky. Ještě těsnějšími, ještě širšími a blížšími budou naše vztahy se společnostmi, státy spolupracujícími snámi. Samozřejmě, kterýkoli stát dává přednost svým komerčním zájmům. My také takhle myslíme. Ale to nejsou jen komerční zájmy.

Jestli komerční vztahy mezi státy i zaujímají velké místo, tehdy i politické, humanitní a jiné vztahy mezi těmito státy musí tomu odpovídat. Nemůžou být vrozporu jeden sdruhým, nikdy! Máme stejné mínění a myslím, že všechno řečené dnes tady hosty a přečtené blahopřání také názorně svědčí o tomhle.

Každoročně se výstava víc rozšířuje. První výstavy se zúčastnily, podle mého mínění, 150 společností ze 12 států. Teď je to už kolem 340 společností ze 25 států. Vidíte, kolik je! Když jsem přijel sem, vážená paní, která zařídila tu výstavu, řekla, že třetina zastoupených na výstavě společností se výstavy účastní po prvé. VÁzerbajdžánu pracují nejen naftové společnosti. Je hodně i jiných společností. Například, chci si připomenout Norsko. Norsko má společnost "Statoil". Hodně tady pracuje. Ale spolu sní i řada jiných společností Norska koná tady hodně moc důležitých prací -je to společnost "Kverner" a jiné. Vážená paní je tady vyjmenovala. Tady také pracuje řada amerických společností a společnosti Velké Británie. Nejsou bezprostředně naftovými společnostmi. Ale kolik je nutno provést technické práce pro dobytí nafty a kolik všeho jiného je nutno udělat. Jsou specializované společnosti, každá zkterých tohle dělá.

Tedy, teď tady vÁzerbajdžánu spolu snámi pracuje nevídané vhistorii množství společností zrůzných států světa a občane těchto státu. A tohle rozšířuje a upevňuje naše ekonomické, humanitní a politické vztahy. Sbližují nás jednoho sdruhým, zajišťuje obměnu zkušenostmi a ještě víc sbližuje lidi jednoho sdruhým. Jinak XXI. století se musí stát stoletím, kde lidé budou žít vpodmínkách míru a klidu. Ve XXI. století lidé musí navazovat teplejší vztahy jednoho sdruhým. Ve XXI. století lidé nesmí vystavovat diskriminaci žádnou národnost, žádné státy vyznávající jinou víru. Neboť tohle je nárokem civilizace. Aby to zajistili, kterýkoli stát, kterákoli organizace, kterýkoli občan musí tomu sloužit.