Paní Džejn Perlez: Pane Prezidente, jsme moc rádi, že Jste měl čas a setkal se snámi. Doufám, že naše tolik představitelné složení Vám nebude překážet. Pět osob znovin "New York Times" přišli na Vaši schůzi.

Gejdar Alijev: Také jsem moc rád. Ale bylo by lepší, kdybyste přišli deset.

Džejn Perlez: Tato recepce je pro nás velkou čestí. Doufám, že můžeme přímo přejít kotázkám. Chtěli bychom věnovat první otázku znepokojujícímu a zajímajícímu všechny ve Washingtonu tématu. Je spojeno sázerbajdžánskou ropou. Chceme vědět, jak myslíte o variantě exportu ázerbajdžánské nafty přes území Iránu? Je-li možné souběžně sBaku-Džejchanem vyvážet ázerbajdžánskou naftu i přes Irán?

Gejdar Alijev: Jak rozumím, mínění vAmerice se mění? Vždyť se zabývám touto otázkou už pět let a ve Spojených státech Amerických mi ještě nekladli takovou otázku. Vždy se ptali na to, jakým bude vývoz nafty vzapadním směru po potrubí Baku-Džejchan? Ale teď kladete úplně jinou otázku.

Novinář: A proto nás zajímá Vaše odpověď.

Gejdar Alijev: Můžu říct, že jsme se už pět let zabýváme uskutečněním první smlouvy podepsané Ázerbajdžánem se zapadními společnostmi, - vcelém světě se nazývá "Smlouvou století". Dnes spocitem neomezené hrdosti oznamuji, že jsme dosáhli velkých úspěchů. Když jsme vzáří roku 1994 podepisovali tuto smlouvu, někteří lidé nevěřili vni a jiní dělali nátlak zrozlišných směrů, to je měli námitky proti ní. Ale jsme snesli všechny zkoušky, začali dobývat naftu a pak ji exportovat.

Samozřejmě, začínajíc dobytí nafty jsme se ptali, - je nutno na to vždycky myslet, - jak vyvážet naftu na světové trhy po jejím dobytí?

A proto, když vroce 1994 jsme podepisovali smlouvu, bylo vní jednovýznamně napsáno, že se nafta dobývající se vázerbajdžánském sektoru Kaspického moře bude vyvážet po potrubí Baku-Džejchan, ale jsme, samozřejmě, nemohli ihned začít budování potrubí Baku-Džejchan. A proto, jak je vám známo, jsme vrocích 1996 až 1997 pro vývoz raní nafty provedli potrubí Baku-Novorossijsk vycházející kruskému přístavu vČerném moři. Vlednu roku 1997 jsme už prováděli první tankové lodě zNovorossijsku.

Ale jsme věděli o tom, že potřebujeme i alternativní variantu. A proto jsme současně začali budovat potrubí Baku-Supsa ke gruzinskému přístavu vČerném moři. Vdubnu loňského roku jsme prováděli tankové lodě zpřístavu Supsa. A proto máme možnost exportovat dobývanou naftu ve dvou směrech. Ale oba vedou do černomořských přístavů a tankové lodě musí projíždět přes Bospor. A to se stává ještě složitějším.

A to je pravda, že naše potrubí, které prochází přes Rusko, to je vede zBaku do Novorossijsku, nepracuje normalně. Jak víte, tato linka před nedávnem byla úplně uzavřena vsouvislosti se situací vČečně. A proto potrubí Baku-Supsa má teď mimořádný význam.

Ale dobytí nafty roste. Jestli vroce 1994 jsme podepsali jednu smlouvu, tedy na dnešek podle mořských náležišť vázerbajdžánském sektoru Kaspického moře a náležišť na suše je podepsáno 19 smlouv. Vbudoucnosti na těchto náležištích se bude dobývat minimálně 50-60 miliónů tuny nafty každý rok. A proto stále se zabýváme potrubím Baku-Džejchan, který považujeme za základní exportní potrubí.

Jak vy víte, vlednu minulého roku jsme, to je Ázerbajdžán, Gruzie a Turecko - ktéto práci se připojil i Kazachstán, protože chce vyvážet svou naftu touto cestou přes Kaspické moře, - podepsali v Istambulu poslední smlouvu. Tuto smlouvu podepsal také Prezident Spojených států Amerických pan Bill Klinton.

A proto potrubí Baku-Džejchan je vsoučasnosti pro nás základním exportním potrubím a hodláme ukončit a ukončíme jeho budování. Ať nikdo nepohybuje. Je pravdou, že po podepsání vIstambulu této smlouvy vtisku se začaly vyjadřovat různé vztahy ktomuto dílu a různě se to oceňuje. Ale i tohle je pochopitelné, protože od začátku mnozí namítali proti tomu a snažili se ktomu, aby se používaly jiné cesty. Ve všech případech některé státy se řídí osobními zájmy a říkají ve spojitosti stím rozlišná mínění.

Ale vKaspickém moři, přesněji vjeho ázerbajdžánském sektoru, je dost mnoho naftových zásob. A proto, jestli vbudoucnosti to bude možným, my budeme moct vyvážet naftu i přes území Iránu. Proto musí být vytvořeny nutné podmínky.

Myslím, víte o tom, že ázerbajdžánský sektor Kaspického moře je mimořádně bohatý nejen naftou, ale i plynem. Samozřejmě, že jsme o tom věděli, ale koncentrovali jsme naše myšlenky na začátku jen na ropě. Ale vdůsledku provádějících se teď prací, to je prací, které se námi uskutečňují společně se zahraničními společnostmi, je prozkoumáno mnohem více plynových náležisť než se to očekávalo. Tak na základě smlouvy podepsané námi vroce 1996 pro uskutečnění prací na kaspickém náležišti "Šachdeniz", - je pravda, že Spojené státy Americké neúčastní této smlouvy, tam převážně pracují Bi-Pi, "Statoil" a jiné společnosti - bylo vyjasněno, že stohoto ložiska je možné dobýt víc než 1 bilión krychlových metrů plynu. Sice jsme dříve mysleli, že zásoby tam tvoří 400 miliárdů krychlových metrů. To znamená, že zásoby plynu na tomto ložisku fakticky jsou víc o 2,5 krát, ale to také není mez.

Pobliž ktomuto ložisku se nachází jiné naše náležiště - "Abšeron". Podepsali jsme samerickou společností "Ševron" smlouvu o jejím propracování. Práce, které se tam prováděly během posledních dvou roků, svědčí o existenci tady 3 biliónů krychlových metrů plynu - víc, než na ložisku "Šachdeniz". Víme o tom, že jsme objevili velké zásoby plynu i na jiných náležištích.

A proto před námi je takový problém jako vývoz plynu. Myslím, že budeme moct řešit i tuto otázku. Jak víte, vIstambulu byla podepsána smlouva o vývozu turkmenského plynu do Turecka přes Kaspické moře, Ázerbajdžán a Gruzii. Myslíme, že po Transkaspickému potrubí se musí vyvážet i část ázerbajdžánského plynu.

Vbudoucnosti očekáváme ještě větších výsledků. A proto území Iránu - vracím se kvaší otázce, - samozřejmě, může být použito.

Otázka: Jak myslíte, iránské území se víc hodí pro vývoz nafty a plynu?

Odpověď: I nafty, i plynu.

Otázka: Jakou dobu míníte, když říkáte o budoucnosti?

Odpověď: Víte, budoucnost je to pět, deset let... Naše smlouvy jsou podepsány na dobu 30-40 let. Není to tak všechno snadné, protože po podepsání smlouvy během přiblížně dvou-třech let se vedou geologo-výzkumné práce. Pak se určuje objem nacházejících se tam nafty nebo plynu. Potom začíná proces dobývání. Proto, aby začal proces dobývání, je nutno učinit velkou práci, provést potrubí pro dodávku plynu nebo nafty zmoře na břeh, vytvořit infrastrukturu. Je to moc těžká práce. Radím vám přijet do Ázerbajdžánu, odešlu vás vrtulníkem na plošinu ložiska "Čyrag", kterou teď propracováváme a tam se vám otevře překrásný pohled.

Když chcete dostat větší informací voblasti nafty, tedy první místopředseda naftové společnosti Ilham Alijev, který se bezprostředně zabývá těmito prácemi, může dodatečně odpovědět na vaše otázky.

Otázka: Pane prezidente, přiští týden se setkáte sPrezidentem Klintonem. Chtěli bychom vědět, jestli bude zapojen do řady otázek, které budete projednávat během setkání sPrezidentem Klintonem, jeden zdůležitých otázek - odstranění omezení stanovených na projevení pomoci SSA vašemu státu? Jestli Vy kladete tuto otázku, tedy předvídáte-li vtomto případě poskytnutí těch či oných lhůt Arménie? Například, jaké kompromisy plánujete voblasti vytvoření autonomní struktury ve složení Arménie nebo voblasti návrhu Nahornímu Garabachu autonomie ve složení Ázerbajdžánu?

Odpověď: Ano, zítra se setkám sPrezidentem Billem Klintonem. Hodně musíme projednat. Ale problém, o kterém mluvíte, je pro nás, samozřejmě, že nejdůležitějším. Protože, jak je vám známo, už dvanáct let trvá arméno-ázerbajdžánský, nahorně-garabachský konflikt. Podle řady příčin vdůsledku tohoto konfliktu arménské ozbrojené síly obsadily dvacet procent území Ázerbajdžánu.

Podívejte se na tuto mapu. Tady je ukázán Ázerbajdžán, sestavující část Ázerbajdžánu Nachčivan, území kterého se ocitlo vústraní sÁzerbajdžánem. Na této mapě jsou zatušené části. Červenou barvou je ukázána nacházející se ve složení Ázerbajdžánu bývalá Nahorně-Garabachská autonomní oblast.

Vroce 1988 Arménie rozšířila konflikt proto, aby připojila ksobě Nahorně-Garabachskou oblast. Ázerbajdžán vystoupil proti tomu. Vždyť je to ázerbajdžánská země. VNahorním Garabachu spolu sArmény žili také Ázerbajdžánce. Ale Arménie se snažila jakýmkoliv způsobem přivlastnit Nahorní Garabach. Tedy začala válka. Prolila se krev, vedli se boje a ozbrojené síly Arménie zrůzných důvodů nejdříve úplně obsadily Nahorní Garabach.

Pak Arménie rozšířila vojenské činy a obsadila přihraniční sNahorním Garabachem území, na které prožívají jen Ázerbajdžánce, - na této mapě uvedené území je zabarveno zelenou a žlutou barvami, - obvody, které nemají žádný vztah kNahornímu Garabachu. Všechna ta zabarvená území tvoří 20 procent ázerbajdžánských zemí a jsou vobsazení ozbrojených síl Arménie. Vyhnané odtud víc než milión Ázerbajdžánců teď žijí vrůzných regiónech Ázerbajdžánu - to je také ukázáno na mapě. Jejich většina žije ve stanech. Představte si, že lidé už sedm roků žijí ve stanech, vtěžkých podmínkách.

Vroce 1994 jsme zastavili boje a dosáhli jsme se dohody mezi Arménií a Ázerbajdžánem o zastavení ohně. Ale do dneška nemůžeme řešit otázku mírnou cestou. Jak víte, touto otázkou se zabývá Minská skupina OBSE, včele které jsou tři největších států - Rusko, Spojené státy Americké a Francie.

Jsme hodláni řešit otázku mírnou cestou. Vpřijatém vroce 1996 na Lisabonském samitu OBSE dokladu se také ukazuje, že Nahornímu Garbachu musí být poskytnuto právo vysokého statu samořízení ve složení Ázerbajdžánu, to je autonomie, a arménské ozbrojené síly musí být vyvezeny zobsazených zemí a vyhnaní stěchto zemí Ázerbajdžánci se musí vrátit krodným krbům. Ale Arménie se s tím nesouhlasí. Arménie se usiluje oto, aby Nahornímu Garabachu byl dán status nezávislosti, aby byla poskytnuta nezávislost. My nemůžeme se s tím souhlasit. Mezinárodní právní normy se také nemůžou stím souhlasit, protože to znamená úplné porušení územní celistvosti Ázerbajdžánu.

Co se týká odvolání uvedeného vámi zákazu zavedeného proti Ázerbajdžánu, musím říct, že je to nejnespravedlnější rozhodnutí vdějinách takového demokratického a spravedlného státu jako Amerika, kongres přijal toto odvolání vroce 1992. Mluví se o aplikování proti Ázerbajdžánu 907. článku "Akty podpory svobody".

Jaká je tomu příčina? Vysvětlují to tím, že by jako Ázerbajdžán drží vblokádě Arménii a Nahorní Garabach. Po prvé, Ázerbajdžán nemůže obsadit Arménii. Arménie je úplně jiný stát. Tady se mluví o železnici. Ano, po nějaké době od začátku války tato část železnice, která vede zBaku, Ázerbajdžánu - podívejte se, železnice vede sem a odsud do Jerevánu, - tato část naší hranice sIránem delkou 130 kilometrů byla obsazena arménskými ozbrojenými sílami. Naše Nachčivanská autonomní republika, která byla spojena sÁzerbajdžánem železnicí, jinými prostředky, se ocitla vblokádě.

A proto navrhujeme zastavit tento konflikt, poskytnout Nahornímu Garabachu ten samý status a ať se zjedná mír. Ale ještě do řešení této otázky je nutno odstranit 907. článek. Protože, po prvé, nebyl odůvodněn a přijat vroce 1992 a svědčí o tom, že moci Spojených států Amerických - jak kongres, stejně i vláda - přijaly nespravedlný zákon. Po druhé, jestli chcete, aby konflikt byl urovnán, tedy je nutno, aby arménské ozbrojené síly byly vyvedeny zobsazených území, aby byla otevřena cesta a, jestli Arménie myslí, že je vblokádě, - ikdyž to není blokáda, Arménie se překrásně rozvíjí přes Irán, Gruzií, jinými cestami, její ekonomický rozvoj je na vysoké úrovni, - aby se otevřela i tato cesta.

Otázka: Můžete posoudit idea předání Nahorního Garabachu pod kontrolu mezinárodní administrace pro to, aby ukončit tento konflikt?

Odpověď: Víte, je mnoho takových idea, mluvíte o tom nejen vy. Můžeme posoudit každé znich a poskytnout nutné kompromisy. A to nehledě na to, že nám je učiněn velký úder, všechen majetek, dědictví Ázerbajdžánu na obsazených zemích je zničen. Víc než milión obyvatel Ázerbajdžánu jsou připraveny o své majetky a soukromí. Tolik lidí zahynulo. Nehledě na to, my chceme míru. Samozřejmě, míru můžeme dosáhnout cestou vzájemných kompromisů jak ze starny Ázerbajdžánu, stejně ze strany Arménie.

Ale Arménie zaujíma nanejvýš destruktivní postavení: "Poskytnout Nahorními Garabachu nezávislost". Nepřijímá žádný jiný status. Vcelém světě status autonomie má hodně forem. Navrhujeme jim vybrat tu formu, kterou chtějí. Ale ony odpovídají, že my prý "nepřijímáme zádný zexistujících ve světě statů, že prý nám musí být poskytnuta nezávislost".

Otázka: Pane Prezidente, nejeden krát o Váš život usilovali a setkal Jste se snebezpečím. Chtěli bychom vědět, koho obviňujete vtomto nebezpečí a usilováních? Jak myslíte, kdo tady má zájem - vaše vnitřní oponenty nebo Moskva? Říkajíc o Moskvě, chtěli bychom se zeptat, jak myslíte, přivede-li objevení se a pokrok Putina krozvoji ázerbajdžáno-ruských vztahů?

Odpověď: Víte, po tom, jak Ázerbajdžán vroce 1991 dosáhl státní nezávislosti, tři krát tady se usilovalo o pokusy státního převratu. Konečně včervnu roku 1993 se vÁzerbajdžánu vyvinula kritická situace, to je začala občanská válka a Ázerbajdžán se rozkládal.

Právě vtuto dobu jsem byl pozván ke řízení Ázerbajdžánem. Vtak těžkém období jsem vzal na sebe odpovědnost a postavil se do čela Ázerbajdžánu. Potom, vříjnu roku 1994 bylo usilováno o pokus velkého převratu. Vbřeznu roku 1995 se velká ozbrojená skupina chtěla vyspořádat sHejdarem Alijevem a svrhnout moc. Vroce 1995, když jsem se vracel ze zahraniční cesty, bylo usilováno o pokus srazit mé letadlo raketou, samozřejmě, uskutečnit proti mě teroristický akt a zmocnit se moci vÁzerbajdžánu. Vroce 1996 pod most cestou změsta do letiště - tehdy jsem musel doprovázet Prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmu - bylo založeno 200 kilogramů trotilů a tak bylo usilováno o pokus vybuhnout most a učinit proti mě teroristický akt. Vprosinci roku 1996 ještě jedna teroristická skupina se usilovala o zmocnění mé rezidence vÁzerbajdžánu, vyspořádat se se mnou a uskutečnit převrat.

Všechno to bylo zorganizováno zvláštními službami zahraničních států a, samozřejmě, i rukama nacházejících se vÁzerbajdžánu zločinců. Máme konkrétní důkazy, fakty týkající se toho, že seřady těchto zvláštních služeb aktivně zúčastnila i organizace Ministerstva obrany Ruska, kterou nazývají hlavní výzvědnou službou. Je to hrozná organizace. Nejeden krát jsem o tom otevřeně psal vdopisech Prezidentu Borisu Jelcinovi.

Druhá část otázky se týká nového ruského vůdce - Putina. Samozřejmě, že my chceme, aby se mezi Ruskem a Ázerbajdžánem zjednaly normální vztahy, aby nikdo neusiloval o nezávislost našeho státu, chceme mít sRuskem přátelské vztahy a aktivní spolupráci. Vůbec nechci říct, že naše vztahy sRuskem jsou na pozici nepřátelství nebo se zhoršily. Nicméně, chceme, aby skutečně byly přátelskými.

Tak naše hlavní nespokojenost Ruskem je i vtom, že dodává nacházející se snámi ve stavu konfliktu Arménie mimořádně hodně zbraně a munice. Vroce 1997 ruským mocím stálo známo o tom, že během minulých tří roků Rusko tajně dodala Arménie různé zbraně a vojenskou techniku částkou jeden miliárd dolarů.

Otázka: Životopis samého pana Putina je spojen svýzvědnými orgány. A dnes vystupuje sideí provedení vRusku ekonomických reform. Vidíte-li tendenci zlepšení rusko-ázerbajdžánských vztahů po příchodu Putina?

Odpověď: Víte, spojení toho či oného člověka svýzvědnými službami nemá význam vjeho politické činnosti. Váš bývalý prezident Džordž Buš také byl včele Ústřední výzvědné služby. To nemá žádný význam. Vminulosti jsem také pracoval vorgánech bezpečnosti. Tady není nic negativního pro člověka.

Co se týká Putina, já myslím, že dnes on je moc zřejmou osobou na politickém jevišti Ruska. Myslím, že Putin zvítězí na očekávaných volbách, a doufám, že se během doby jeho prezidentstva vztahy mezi Ázerbajdžánem a Ruskem budou dál rozvíjet. Setkával jsem se sPutinem a cítím, že je chytrý, pragmatický člověk schopný provádět vybilancovanou politiku.

Otázka: Jak myslíte, jak Jste blízko klikvidaci 907. článku?

Odpověď: Nevím, jak je blízko ktomu vláda a kongres. To nezávisí na nás, ale na ně.

Zpravodaj: Nejsou moc blízko.

Odpověď: Co můžu učinit? Prezident Klinton nejeden krát oznamoval, zvlášť vpodepsaném námi vroce 1997 společném oznámení je to také napsáno, že 907. článek musí být zlikvidován. Když před několika dny vystupovala vkongresu státní tajemnice paní Olbrajt, vyjadřila své mínění o likvidaci 907. článku. Ale stále je všechno bezdůsledné.

Ještě jednou podtrhuji, že my považujeme Ameriku za spravedlný stát. Amerika se musí zamyslit nad tím, že dál nelze připouštět takové nespravedlnosti.

Otázka: Pane Przidente, mluvili jste bezprostředně skongresmani pro dosažení vašich cílí vkongresu? Skterými kongresmani, jak myslíte, je možno o tom jednat?

Odpověď: Hodně jsem jednal. Nejeden krát jsem byl ve Washingtonu vkongresu. Mnozí senátoři, členové sněmovny představitelů navštěvovali Ázerbajdžán, dost jsem sními projednával. Mezi ními mnozí rozumějí, že 907. článek není spravedlný a projevují iniciativu pro její zlikvidování. Například, kongresman King nebo senátor Sem Braunbek to uskutečňují nejen slovy, ale také připravili konkretní programy.

Během naší návštěvy sem vdubnu minulého roku Sem Braunbek, například, organizoval vsenátu představitelnou konferenci podle projektu Hedvabní cesty. Zúčastnili se jí 9 prezidentů - Kazachstánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, Ázerbajdžánu, Turecka, Gruzie, Arménie a Rumunska. Semuel Berger vystoupil sprojevem, Bejker vystoupil sprojevem, Bžezinský vystoupil sprojevem, všichni prezidenti vystoupili sprojevy. Všichni si mysleli, že projekt Hedvabní cesty, projekt Sema Braunbeka má mimořádně důležitý význam pro Ameriku. Při uskutečnění tohoto projektu, samozřejmě, ikdyž 907. článek nebude zlikvidován, mnozí jeho body ztrátí bývalou moc. Ale kongres nepřijal ani tolik výhodný pro Ameriku projekt.

Otázka: Chci se zeptat na poslední otázku. Je-li vnucen Váš návrh o poskytnutí Nahornímu Garabachu autonomie a předání, jestli je to možné, této autonomie pod kontrolu mezinárodní administrace cílem likvidace 907. článku?

Odpověď: Víte, náš nahorně-garabachský problém se neskládá jen z907. článku. Náš nahorně-garabachský problém má cíl vytvořit mír mezi Arménií a Ázerbajdžánem. Jestli mezi Arménií a Ázerbajdžánem bude zjednán mír, na Jižním Kavkazu bude zjednán mír, bezpečnost a klid.

Dnes vÁzerbajdžánu uskutečňují činnost kolem 100 společností ze Spojených států Amerických. Během pěti roků doÁzerbajdžánu bylo vloženo investice částkou přiblížně 5 miliárdů dolarů. Jen americké naftové společnosti vložily do Ázerbajdžánu 1 miliárd 700-800 miliónů dolarů investice. Vbudoucnosti investice budou růst. To znamená, že Amerika vstupuje do Jižního Kavklazu. Jižní Kavkaz je to Ázerbajdžán, Gruzie a Arménie.

Ale arméno-ázerbajdžánský konflikt a chybění míru komplikují úkol. To je naší cílí a 907. článek je otázkou druhého stupně. A proč tedy dnes my tak ostře klademe otázku o 907. článku? Protože ještě do řešení této důležité otázky 907. článek učiňuje Ázerbajdžánu velkou škodu.

Amerika finančně podporuje všechny státy, které zjistily nezávislost: každoročně po 100 miliónech dolarů pro Arménii, Gruzii a jiným. Ale Ázerbajdžán je zbaven této pomoci. Otázka sestává ztohoto.

Spravodaj: Dnes brzy ráno jste věnoval nám mimořádně hodně času. Děkujeme Vám za to, že Jste odpověděl na naše otázky a věnoval nám čas.

Noviny "Bakuský rabočij", 20. února roku 2000