Chodžalinská tragédie - zločin proti lidskosti

Politika genocidy a agrese, která je prováděna a uskutečňována proti ázerbájdžánskému národu a lidu arménskými nacionalisty, která přetrvává po dobu více jak dvousetleté historie. Cílem této politiky bylo vytěsnění a vyhnání Ázerbájdžánců z jejich pravoplatných a rodných zemí a vytvoření na nich, arménskými historiky a ideology, vymyšlené «Velké Arménie». Pro zajištění a uskutečnění své zvrácené, opovrženíhodné a nebezpečné politiky využívali různé metody a rozličné prostředky, falšování a padělání historických poznatků a informací, politické provokace, na státní úrovni se udržoval a podporoval vojenský nacionalismus, separatismus a agresi ve vztahu k okolním sousedním národům. S tímto cílem byly v Arménii a v jednotlivých zahraničních státech vytvořeny «nacionálně - kulturní», religiózní a náboženské, politické a dokonce i teroristické organizace, byly mobilizovány možnosti arménské diaspory a lobby.

Rozdrobením na dvě části ázerbájdžánského území, způsobilo ve svém důsledku, v první čtvrtině XIX. století, řadu válek mezi Ruskem a Iránem, bylo startem v procese cílevědomého a záměrného masového přesídlování arménských obyvatel z Iránu a Turecka na území Karabachu, což zásadním způsobem změnilo, celou demografickou situaci v Karabachu.

V roce 1905 byla arménskými nacionalisty proti Ázerbájdžáncům, v jejich vlastní zemi, vyhlášena válka, byly zničeny a poškozeny stovky obcí a obydlených míst. V roce 1918 byl za podpory Bakinské komuny, jejíž politické a vojenské vedení a jádro bylo složeno převážně z Arménů, uskutečněn mrzký, hanebný a opovrženíhodný plán, jehož cílem bylo očištění Bakinské gubernie od Ázerbájdžánců. Ve výsledku byly zlikvidovány a zničeny desetitisíce civilních obyvatelů, byly zničeny a poškozeny stovky obcí a obydlených míst, památníky kultury, mešity a školy. Ze strany Arménu byla uskutečněna a vykonána poprava civilního ázerbájdžánského obyvatelstva v Gjadže, Šamachy, Gube, Ljankjaraně, Karabachu, Muganě
a v jiných koutech a částech Ázerbájdžánu.

Politika genocidy, vyhnání a deportace ve vztahu k Ázerbájdžáncům se prováděla a pokračovala vybranými a zákeřnými metodami i v době sovětské vlády, která vládla pod heslem rovnoprávnosti všech národů a národností. Během tohoto období bylo proti Ázerbájdžánu přijato velké množství nepravdivých a nespravedlivých rozhodnutí. Ve 20 letech byl Zangezur, který v té době byl součástí ázerbájdžánského území, předán bez jakéhokoliv důvodu Arménii a v důsledku tohoto, se historické a starověké území Ázerbájdžánu - Nachčivan, stalo odervaným a odloučeným od ostatních částí naší vlasti. V Náhorním Karabachu byla vytvořena arménská autonomie.

Jako výsledek přijatého vedením SSSR voluntaristického rozhodnutí se v průběhu let 1948-1953 Arménům podařilo zajistit provedení deportace stovek tisíc Ázerbájdžánců z jejich několika historicky odvěkých území a fakticky a prakticky tak vytvořit na území Arménie mono etnickou republiku.

Bezdůvodný, neopodstatněný a nepodložený náhorně - karabašský konflikt, který začal v roce 1988, zuřící na ázerbájdžánském území arménská reakce a hořké trápení nevinného ázerbájdžánského obyvatelstva, které se stalo obětí této reakce, bohužel všechno to bylo s tichým lhostejným souhlasem a mlčením vedení bývalého SSSR a rovněž celého civilizovaného světa. Inspirovaní a využívajíce podobnou situací, Arméni přistoupili proti Ázerbájdžáncům k politice páchání genocidy a k páchání v historii nevídaných zvěrstev a zločinů. Ozbrojenými silami Arménie bylo okupováno 20 procent celého území Ázerbájdžánu a to včetně 7 okresů okolo Karabachu - Kelbadžaru, Lačii, Agdamu, Džebrail, Gubadly a Zangilan. Více jak jeden milión Ázerbájdžánců bylo barbarským způsobem vyhnáno a deportováno ze svého historického a odvěkého území, desítky tisíc lidí bylo zavražděno a zabito, nebo se stali invalidy, padlo do zajetí. Se zemí byly srovnány stovky obytných domů, tisíce kulturních, naučných, školských a zdravotnických zařízení a budov, památníků kultury a historie, mešit, míst bohoslužeb, hřbitovů, které se všechny staly obětí nevídaného arménského vandalismu.

Tragédie, které byly naneseny a provedeny v prvních letech konfliktu arménskými ozbrojenými bandity v obcích Náhorního Karabachu, Kjarkidžachan, Mešali, Guščular, Garadagly, Agdaban a ve druhých obcích, kde žili a bydleli Ázerbájdžánci a nakonec i genocida v Chodžaly, představují zvěrstva a zločiny, které navždy zůstanou temným místem ve svědomí «zbídačelých a těžce trpících Arménů».

Chodžalinská tragédie je jedním z největších, nejtěžších, odporných a ukrutných zločinů celého XX. století, který byl spáchán proti ázerbájdžánskému lidu a národu ze strany Arménů - autorů šovinistické politiky pro vytvoření a založení «Velké Arménie» a mono etnického státu. Koncem XX. století arménští agresoři a okupanti pokračovali ve výsledcích své beztrestnosti, výsledkem toho všeho je, že do dnešní doby nebyli světovou veřejností a mezinárodními organizacemi vyšetřeni a odsouzeni, nebyly odvráceny jejich zvěrské, ukrutné a odporné zločiny, které započaly již v roce 1905 napadením a obsazením ázerbájdžánského území, kdy napáchali zločiny a zvěrstva proti lidskosti.

V noci 23. února 1992, která byla a bude zapsána do historie Ázerbájdžánu krvavým písmem, arménské ozbrojené vojenské síly s pomoci techniky a vojáků 366. motostřeleckého pluku, který byl v té době, v době SSSR, umístěn ve městě Chankendy a který byl složen převážnou částí z Arménů, zničily a srovnaly se zemí starobylé město Chodžaly.

Zpočátku bylo město Chodžaly rozbořeno a poničeno v rezultátu intenzivního ostřelovaní z děl a ostatní vojenské techniky. Na území města pak vypukly požáry. Mezitím z několika směrů vtrhly do města pěchotní síly, které krutým a zvěrským způsobem zlikvidovaly obyvatele, kteří přežili.

V tento den, během velmi krátké doby, arménské vojenské ozbrojené skupiny krutým a zvěrským způsobem a mučením, zlikvidovaly a povraždily 613 civilních obyvatel a 421 těžce zranilo. Civilní obyvatelé, kterým se podařilo dostat se z obklíčení, byli chladnokrevně a s velkou krutostí povražděni a zlikvidováni v lesích, kdy na ně políčili past arménští vojáci. Rozběsnění a zvířecí kati skalpovali lidi, odřezávali jim různé části těl a orgány, vypichovali oči malým dětem, rozparovali břicha těhotným ženám, zaživa zakopávali lidi do země nebo je upalovali a část těl zaminovali.

Během tohoto období 1275 lidí zmizelo beze stopy a padlo do zajetí, město o velikosti 10 tisíc obyvatel bylo zcela zničeno, objekty a domy byly zdemolovány, zbořeny a spáleny. O osudu 150 lidí a to včetně 68 žen a 26 dětí není do dnešního dne doposud žádná informace. Výsledkem této tragédie bylo, že více jak jeden tisíc lidí z celkového počtu civilních obyvatel se stalo invalidy, když tito lidé utrpěli různě těžká střelná poranění. Z celkového počtu zabitých obyvatel bylo 106 žen, 83 malých dětí, 70 starců, 487 lidí bylo zmrzačeno mezi nimi 76 výrostků.

Ve výsledku tohoto vojenského a politického zločinu a zvěrstva bylo úplně zničeno 6 rodin, 25 dětí ztratilo oba své rodiče, 130 dětí ztratilo jednoho ze svých rodičů. Z celkového počtu obětí bylo zaživa upáleno celkem 56 lidí.

Podle slov prezidenta Ázerbájdžánské republiky pana Ilchama Alijeva, které byly vysloveny v proslovu a projevu k ázerbájdžánskému národu a lidu při vzpomínkové akci u příležitosti výročí Chodžalinské genocidy «bez jakéhokoliv důvodu či nezbytnosti byli stovky civilních obyvatel vyvražděny, bez jakýchkoliv analogických případů krutosti a násilností v dějinách byla jejich mrtvá těla vystavena zneuctění. Byli vyvražděni děti, ženy, starci, celé rodiny.
Na konci XX. století se udál jeden z největších zločinů a to nejen proti ázerbájdžánskému národu a lidu, ale i proti celému lidstvu. Ve své násilné formě, barbarství a krutosti Chodžalinská tragédie zaujímá mezi zločiny, které byly namířeny a spáchány proti lidstvu své významné místo».

Je velmi těžké si představit, že podobné barbarské činy, které nemají analogické případy v dějinách byly spáchány lidmi koncem XX. století a to na očích celého světa!

Společně s projevem politiky teroru proti státní nezávislosti, suverenitě a teritoriální a územní celistvosti Ázerbájdžánu, se tento akt masového, hromadného a nevídaného vyvražďování jeví krutým a nemilosrdným zločinem nejenom proti Ázerbájdžáncům, ale i proti lidstvu jako takovému. Uskutečněním této genocidy v Chodžaly, arménští nacionalisté sledovali svůj cíl a to vystrašit ázerbájdžánský lid a národ, který nechtěl dobrovolně agresorům předávat svou zemi a své území, chtěli zlomit jeho vůli v boji a zničit ho.

Operaci ohledně napadení a útoku na město Chodžaly řídili velitel druhého praporu 366. pluku Sejran Oganjan, velitel třetího praporu Jevgenij Nabokich, náčelník štábu prvního praporu Valerij Čitčjan. Při vojenské operaci bylo použito více jak 90 tanků, bojových vozidel a ostatní vojenská technika. Při genocidě civilního obyvatelstva aktivní roli vojáci pluku Slavik Arutjunjan, Andrej Išchanjan, Sergej Beglarjan, Movses Akopjan, Grigorij Kusebekjan, Vačik Mirzojan, Vačagan Ajrijan, Alexandr Ajrapetjan a jiní, z členů arménských ozbrojených jednotek pak Karo Petrosjan, Sejran Tumasjan, Valerik Grigorjan a ostatní. Vyjasnilo se, že mezi aktivní osoby, které krutě vyvražďovaly civilní obyvatelstvo v Chodžaly patřily i náčelník odboru vnitřních věcí Askeranského okresu Mavrik Gukasjan a rovněž pak jeho zástupce a pobočník Šagen Barsegjan, předseda arménské národní fronty v Náhorním Karabachu Viutalij Balasanjan, náčelník městské věznice v Chankendi Seržik Kočarjan a ostatní. S. Oganjan, který byl v době páchání genocidy v Chodžaly majorem, nyní nosí generálské epolety a zastává funkci ministra obrany Arménské republiky. Celá řada ostatních účastníků tohoto zločinu rovněž zastává různé významné funkce loutkového režimu, vytvořeném Arménií a rovněž tak ve státních orgánech samotné Arménie. V Rezoluci číslo 96 Generálního shromáždění OSN ze dne 11. prosince 1946 je uvedeno, že genocida, svým nepřiznáváním práva na život skupin lidí, uráží lidskou důstojnost, zbavuje a připravuje lidstvo o materiální a duchovní hodnoty vytvořené lidmi. Podobné činy úplně protiřečí a jsou v rozporu s cíli a úkoly OSN. V Konvenci «O odvrácení zločinů genocidy a potrestání za ní», která byla přijata Rezolucí číslo 260 Generálního shromáždění OSN dne 9. prosince 1948 a která nabyla účinnosti v roce 1961, byl zakotven právní základ zločinu genocidy. Státy, které se připojily k této Konvenci, na sebe převzaly záruky, že budou přijímat míry k odvrácení aktu genocidy a budou trestat její viníky, potvrdily, že genocida je zločinem, který porušuje normy a principy mezinárodního práva nezávisle od toho, jestli je učiněna a vykonána v období míru nebo v období války. Charakter a rozměry nelidského zločinu, který se odehrál v Chodžaly, ukazuje, že se při jejím uskutečnění odehrávaly všechny jevy, ze kterých se skládá zločin genocidy, všechny jevy které jsou ukázány v dané Konvenci. Plánovaný akt hromadné a masové genocidy a bezprecedentního nelítostného vyvražďování byl uskutečněn s plánem a cílem plné likvidace lidí, kteří žili na tomto území, jmenovitě z toho důvodu, že to byli Ázerbájdžánci.

Fakta a skutečnosti, spojené s ignorováním ze strany Arménie mezinárodních právních norem a principů, které určují normy chování v době válečného konfliktu a války, se tímto neohraničují. V souladu s požadavky mezinárodního humanitárního práva, se musí válka vést mezi ozbrojenými silami stran a účastníků vojenského konfliktu. Civilní obyvatelstvo nesmí být zahrnuto do bojů a k němu se musí každý chovat s úctou. V souladu s článkem 3 IV. Ženevské konvence « O ochraně civilních osob v období války», se ohrožení života a bezpečnosti civilního obyvatelstva, včetně zabíjení a vraždění různými způsoby, způsobení poranění, kruté zacházení s obyvatelstvem, trýznění a mučení, různé útoky na lidskou důstojnost, různé urážky a ponižující jednání vůči obyvatelstvu zakazují. V článku číslo 33 Konvence je napsáno, že ani jedna osoba nemůže být potrestána za porušení zákona, které nespáchala.

Jednoznačně se zakazuje použití proti civilnímu obyvatelstvu kolektivních trestů, jeho zastrašování, teroristické akce a různé druhy represe ve vztahu k němu. V souladu s článkem číslo 34 dotčené Konvence se rovněž zakazuje využívání civilního obyvatelstva v úloze rukojmích Přes to všechno, ale Arméni otevřeně prodemonstrovali svoji neúctu k tomuto principu, když jenom v Chodžaly vzali do zajetí jako rukojmí více jak tisíc lidí. Ignorujíce tyto zákonné normy a principy, se arménské ozbrojené vojenské útvary a jednotky uchýlily a sáhly ke krutým metodám, s cílem zničení civilního obyvatelstva Chodžaly. Výše uvedené patří do příkladů a podmínek provedení zločinu genocidy uvedené v Konvenci «O odvrácení zločinů genocidy a potrestání za ní», ze dne 9. prosince 1948.

Osoby, které spáchaly a napáchaly nevýslovná zvěrstva vůči civilnímu ázerbájdžánskému obyvatelstvu v době dobytí Chodžaly a krutým a nelidským způsobem tak porušily požadavky Ženevské konvence, články 2,3,5,9 a 17 «Všeobecné deklarace o právech člověka», požadavky Konvence «O ochraně dětí a žen v tíživých podmínkách a v období válečných konfliktů», Konvence «O odvrácení zločinů genocidy a potrestání za ní», do dnešní doby nejsou potrestány. A tato beztrestnost nadále vytváří podmínky a základy pro páchání nových zločinů.

Arménie nelituje spáchaných zločinů a zvěrstev, naopak, bez jakéhokoliv svědomí dává za pravdu této genocidě, spáchané proti Ázerbájdžáncům a ti, kteří jí spáchali, se považují za národní hrdiny. V Arménii se otevřeně hlásí a provádí se proti ázerbájdžánská politika, v masovém měřítku, na úrovni státu se vytváří ideologické základy pro dobývání dalších ázerbájdžánských území. Zfalšovaná arménská historie patří do rámce státní politiky s cílem vytvořením půdy pro výchovu arménské mládeže v duchu šovinismu.

Jak by to nebylo divné, ale parlamenty některých zemí, zavírají oči nad podobnou reálnou genocidou, jakou je Chodžalinská tragédie, převrátili k diskuzi legendu o «genocidě Arménů» a s nedůstojným přezíráním a ignorancí se zachovaly ke skutečné historické pravdě, dokonce z tohoto důvodu přijaly nespravedlivá rozhodnutí a usnesení. Především tato skutečnost, je jedním z hlavních důvodů a následků neplodnosti a neschopnosti do dnešní doby, vinou arménské strany, řešit cestou mírového uregulování arménsko-ázerbájdžánský, náhorně-karabašský konflikt.

Rozněcujíce z roku na rok události z roku 1915, kdy jakoby byla provedena genocida Arménů, když se zajímají o propagandu tohoto, arménští historici a politici se snaží, aby upadlo v zapomnění u světové veřejnosti masové a hromadné vyhlazování, vyvražďování a likvidace Ázerbájdžánců, které se ve skutečnosti provádí a odehrává se již od počátku století, tímto se ho lživě snaží překroutit.

Ázerbájdžánské území se do dnešní doby nachází pod okupací. Arménští kati v souladu se svými lačnými a chtivými cíli nelítostně a krutě vyhladili a zlikvidovali nevinné lidi. Je dluhem každého z Ázerbájdžánců, aby se docílilo přiznání Chodžalinské tragédie celou světovou veřejností, jako aktu genocidy a zločinu proti lidskosti. Podobný zločin a zvěrstvo se již nesmí opakovat.

Podle slov, které pronesl, v souvislostí s touto události celonárodní lídr ázerbájdžánského národu a lidu Gejdar Alijev, «je Chodžalinská tragédie jednou z největších lidských tragédií XX. století. Pravda a skutečnost o Chodžalinské genocidě musí být všestranně dovedeny do podvědomí celé světové veřejnosti, aby se již nikdy tragédie, podobná Chodžalinské, která nemá analogické příklady, co se týká krutosti a nelítostnosti, nemohla opakovat v žádné části celého světa. Musí se vést seriózní a cílevědomá práce s tím, aby lidé, kteří jsou věrni ideálům humanizmu, mohli kategoricky, jednoznačně vyjádřit svou pozici ve vztahu k této tragédii».

Jmenovitě, po návratu do vedení země v červnu roku 1993, z důvodu neustálého požadavku celonárodního lídra ázerbájdžánského národa a lidu Gejdara Alijeva se stalo možným a skutečným, aby bylo vzneseno a dáno politické a právní ohodnocení mnohým našim národním tragédiím, včetně Chodžalinské tragédie. Z iniciativy celonárodního lídra Milli Medžlis země přijal dne 24. února 1994 usnesení «O dni Chodžalinské genocidy». V tomto dokumentu byly velmi podrobně rozkryty důvody a příčiny tragédie a byli uvedeni viníci tragédie.

Nepochybně, nejdůležitější role k tomu, aby světová veřejnost obrátila svou pozornost a dozvěděla se pravdu o Chodžaly, aby se rozšířily tyto pravdy po celém světě, aby se přiznala objektivní známka této genocidě, patří Fondu Gejdara Alijeva pod vedením paní Merchiban Alijevové. Fond Gejdara Alijeva již několik let po sobě zajišťuje a provádí různé akce v 70 státech celého světa, které jsou věnovány Chodžalinské tragédii. Fond zajišťuje a pořádá různé konference, vzpomínkové památné večery, vydává knihy, brožury, nahrává DVD-disky, natáčí filmy.

Každým rokem z roku na rok, se šíří mezinárodní kampaň «Spravedlivost Chodžaly», která je iniciována viceprezidentem Fondu Gejdara Alijeva, předsedou Ázerbájdžánské mládežnické organizace Ruska paní Lejlou Alijevovou. V rámci této kampaně se v celém světě zjišťují a konají stovky akcí. Prakticky ve všech státech, které jsou členy Evropské unie a rovněž tak ve státech SNS, Asie, Jižní a Severní Ameriky se zajišťují a organizují konference a semináře. Díky této kampani uznala Chodžalinskou tragédii celá a široká řada mezinárodního fóra. Z iniciativy Fondu a Mládežnického fóra OIK byla Chodžalinská tragédie přiznána poslanci parlamentů 31 států, jako zločin proti lidskosti. Vedením světových univerzit ve 20 státech světa organizují a provádí flash-moby mládeže. Souběžně s tímto, se začala nová etapa kampaně - rozšiřování petic a výzev, které vyzdvihují a požadují přiznání této tragédie aktem genocidy a zločinem proti lidskosti, které se adresují šéfům států a vlád, Minské skupině OBSE, PASE, Sekretariátu OSN, parlamentům ve světě a mezinárodním organizacím.

Mezinárodní kampaň na informování a agitaci «Spravedlnost pro Chodžaly», která je zaměřená na pravdivé informování světové veřejnosti o Chodžalinské tragédii o přiznání světovou veřejností politického a právního, morálního hodnocení, se v současné době úspěšně rozvíjí s pomocí tisíců dobrovolníků v četných státech světa.

Ázerbájdžánský stát vede a zajišťuje cílevědomou a postupnou činnost k připoutání zájmu a pozornosti světové veřejnosti a společnosti ke zločinům spáchaných proti Ázerbájdžáncům arménskými nacionálními šovinisty a to včetně pravdy a skutečnosti o Chodžalinské tragédii, činnost za její přiznání jako genocidy.

Světová společnost a veřejnost, v současné době, velmi dobře chápe a rozumí tomu, na čí straně je pravda. Speciální rezoluce přijatá v souvislosti s Chodžalinskou genocidou Organizací Islámská Konference, je prvním dokumentem, který byl přijat mezinárodními organizacemi, kterou přiznala a odsouhlasila tuto tragédii jako «zločin proti lidskosti». V rezoluci přijaté 51 státy, byla Chodžalinská tragédie vyhodnocena jako «hromadná, masová genocida spáchaná proti civilnímu obyvatelstvu arménskými ozbrojenými silami» a «zločinem proti lidskosti».

Na rozdíl od arménských nacionalistů nesleduje a nesnaží se Ázerbájdžán získat od této záležitosti žádné politické, finanční, teritoriální a jiné dividendy a výhody. Naším cílem zůstává a je rozkrytí a odvrácení historické nespravedlnosti, odhalení zločinců a pachatelů a předání jich k soudu světové veřejnosti a společnosti. Z tohoto důvodu pro svět hrozba etnického separatismu arménských nacionálních šovinistů, který provádějí v regionu a rovněž tak ideologie nenávisti a teroru ve vztahu k jiným národům, musí být odhaleny. Toto je náš občanský a lidský dluh před památkou těch, kdo padl hrdinskou smrtí v Chodžaly.