Projev Gejdara Alijeva na shromáždění konaném dne 21. ledna 1990 ve stálém zastupitelství Ázerbájdžánské republiky v Moskvě, který je věnován tragédii z 20.ledna 1990


Vážení  soudruzi, dámy a pánové!

Jak je Vám známo, jsem dlouhou dobu vedl a řídil stranickou organizaci Ázerbájdžánu, byl jsem zvolen  za člena ÚV KSSS, pracoval jsem jako první místopředseda Rady Ministrů SSSR. Více jak dva roky jsem v důchodu, přechodil jsem těžký infarkt, z důvodu nemoci jsem odešel do důchodu. V listopadu 1982 jsem odjel z Ázerbájdžánu. Dnes jsem poprvé přešel práh stálého zastupitelství Ázerbájdžánské  SSR v Moskvě. Přišel jsem kvůli tragédii, která se stala v Ázerbájdžánu. Dozvěděl jsem se to včera ráno a samozřejmě, nemohl jsem zůstat lhostejným k této události. Přišel jsem sem hlavně z toho důvodu, abych zde v prostředí, které je malým ostrůvkem ázerbájdžánské země v Moskvě, vyjádřil hlubokou soustrast celému ázerbájdžánskému národu a lidu v souvislosti s touto tragédií, která způsobila velké oběti. Dále chci vyjádřit svůj vztah k této otázce. Prosím stálého zastupitele Ázerbájdžánu v Moskvě Zochraba Ibragimova předat má slova hlubokého smutku, upřímné soustrasti ázerbájdžánskému národu a lidu. Bohužel v současné době nemám jinou možnost.

Co se týká událostí, které se staly v Ázerbájdžánu, tak jsem přesvědčen, že byly protiprávní, neslučitelné s demokracií, že byly v rozporu s humanismem a budováním právního státu v naší vlasti. Existují určité důvody, které zapříčinily danou situaci v Ázerbájdžánu. Nechci podrobně  rozebírat jednotlivé detaily, to by zabralo hodně času. Během doby dvou let mezinárodní konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií, který vznikl v souvislosti s událostmi v Náhorním Karabachu a okolo něj. Dva roky – je dostatečně dlouhá doba pro to, aby zástupci a představitelé Ázerbájdžánu a Arménie, nejvyšší stranické a politické vedení země vyřešilo a regulovalo tuto otázku, zajistili konec této kruté války, konec tohoto konfliktu a vytvořili podmínky pro svobodný život každého člověka, nezávisle od národnosti v našem společném federativním Svazu SSR.

Ale myslím si, že za tyto dva roky nebyly přijaty dostatečné kroky k nápravě. Kdyby  v samém počátku vzniku těžkostí a složité situace v Náhorním Karabachu bylo přijato

nezbytné opatření, hlavně ze strany nejvyššího stranického vedení země, to bychom v současné době neviděli eskalaci napětí a neklidu a ztrát, které se dotýkají jak jedné, tak i druhé strany v průběhu těchto dvou let, té válečné akci, která byla přijata v noci s 19 na 20. ledna 1990 a která způsobila lidské oběti.

Samozřejmě, za toto je vinen především v současnosti již bývalý první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánu Vezirov. V době svého působení na tomto vysokém postu nic neudělal pro stabilizaci situace v Ázerbájdžánu. Naopak, svými nesprávnými postupy, nevhodnými stylem práce, neuspokojivým politickým manévrováním a postupem proti sobě postavil proti národ , nevybojoval si žádnou autoritu, vytvořil tak propast mezi sebou a lidem a národem. Národ se vzbouřil. Během několika měsíců v Baku, v jiných městech a oblastech  Ázerbájdžánu na mítincích a demonstracích bylo požadováno odstoupení Vezirova. Je nepochopitelné,  z jakého důvodu nebyla ještě tato otázka vyřešena a teprve včera, potom, co Baku obsadilo vojsko, Vezirov ve skutečnosti uprchl z Ázerbájdžánu. Tohle byla velká chyba. Samou velkou chybou byla ta skutečnost, že takový nevhodný člověk pro tento cíl byl zvolen prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánu. Ale není to jenom o tom.

Dneska bych se chtěl zastavit u tragédie, která se stala v noci z 19 na 20. ledna a pokračuje do dnešní doby. Jsem přesvědčen, že reservy a prostředky pro uregulování situace v Ázerbájdžánu byly. Vedení Ázerbájdžánu a rovněž tak nejvyšší politické vedení státu nevyužily tuto možnost. Bylo možné odvrátit útok na hranice. Vždyť tři měsíce předtím lidé požadovali řešení ohledně státních hranic. Ale nikdo se s nimi setkat, vysvětlovat, přijmout odpovídající řešení.

Opakuji: nevyužili možnost uklidnit lidi. Jestli by byla před 2-3 měsíci vyřešena otázka upevnění a konsolidace stranického vedení v Ázerbájdžánu, to by možná ani nevznikla tato situace, nebylo by povoláno vojsko. No, ale já jsem přesvědčen, při všech podmínkách, byla možnost politického řešení a uregulování této otázky s lidmi. Avšak  nebyli využity a v noci s 19 na 20. ledna byly do Baku povolány velké kontingenty Sovětské armády, jednotky MV.

SSSR. K jakým tragickým důsledkům toto přivedlo, už nyní víme. Považuji chování lidí, kteří rozhodovali o tomto řešení, za politicky chybné. Byla to hrubá politická chyba. Oni prostě neznali skutečnou polickou situaci v republice, psychologii ázerbájdžánského lidu a národa. Neměly dostatečné kontakty s různými vrstvami lidí. Nemohli předpokládat, že se celá věc zvrtne v takovou tragédii.

Toto bylo nezbytné předvídat a přijmout taková nezbytná opatření, spočítat si co je důležité a potřebné. Mimochodem, docházeli informace, že zahynulo i nemálo vojáků. Je otázkou, jaká je vina obyčejného ruského chlapce poslaného na základě chybného rozhodnutí nejvyššího stranického vedení země pro potlačení tak zvaného povstání v Ázerbájdžánu?

Do Ázerbájdžánu byl poslán velký kontingent vojsk. Mezi námi, je mi známo, kolik vojska de dislokováno v Ázerbájdžánu. Tam je dislokováno dostatečný počet vojska: 4. armáda, Kaspická vojenská mořská flotila, divize výsadkového vojska, vojsko protivzdušné obrany, vnitřní vojska MV. Z jakého důvodu bylo potřeba tam dodatečně dislokovat vojsko? V případě nezbytnosti bylo možné využít vojsko, které zde již bylo umístěno. Vedení Ázerbájdžánu, které přijalo toto řešení, musí nést plnou odpovědnost za tento krok, především pak Vezirov, který uprchl z Ázerbájdžánu. Musí nést plnou odpovědnost i ti, kteří dezinformovali nejvyšší politické vedení země. Jsem přesvědčen, že nejvyšší politické vedení země nemělo nemělo dostatečné a objektivní informace. Vedení strany uvedli v omyl, výsledkem čehož bylo takové rozhodnutí.

Všichni zúčastnění v tragédii musí nést následky a trest.