Vyhledávání

SPISY / HOSPODÁŘSTVÍ / Ázerbájdžánsko-Americké hospodářské vztahy/styky

Vážený pane Prezidente!

Vážené paní a pánové!

Srdečně vás vítám a považuji své dnešní setkání za moc důležitý údaj.

Vyjadřuji všem, kdo přišel na mé vystoupení v moc známém Středisku strategických a mezinárodních výzkumů Spojených států Amerických, vděčnost a považuji pro sebe za čest vystupovat v této aule.

Vážený pane Prezidente, vyjadřuji Vám vděčnost za slova řečená o Ázerbajdžánu a o mé činnosti. Můžu říct i tohle, že Jste objektivně to všechno vysvětlil.

Ázerbajdžán není velkým státem, nachází se na Kavkazu. Asi, máte podrobnou informací o našem státu, a proto nechci se zastavovat na detailech a ztrácet čas. Ale chci říct, že v době úpadku Sovětského Svazu - v roce 1991 - Ázerbajdžán obnovil svou státní nezávislost. Po prvé ve XX. století Ázerbajdžán získal svou státní nezávislost v roce 1918, v době krachu Ruské říše. Ale první Ázerbajdžánský demokratický stát, který existoval krátkou dobu - jen 23 měsíce, - padl v souvislosti se zjednáním v Ázerbajdžánu sovětské moci. Během 70 let se Ázerbajdžán ve statu svazové republiky nacházel ve složení Sovětského Svazu pod vedením sovětské moci a, jak už jsem řekl, na koci roku 1991 v souvislosti s úpadkem SovětskéhoSvazu zase zjistil svou nezávislost.

Začínajíc od roku 1991 a následující roky byly moc složitými v životě Ázerbajdžánu. Můžu říct, že na rozdíl od jiných republik bývalého Sovětského Svazu vnitřní stav Ázerbajdžánu byl nanejvýš napjatým, těžkým a tragickým. Hlavní příčinou tomu bylo to, že Arménie ještě v roce 1988, když Ázerbajdžán byl ve složení Sovětského Svazu, vystoupila s bezdůvodným územním nárokem kvůli našemu státu, chtěla obsadit Nahorně-Garabachskou oblast Ázerbajdžánu a připojit ji k Arménie. Ve spojitosti s tím mezi Arménií a Ázerbajdžánem vznikl vojenský konflikt a pak začal vojenský útok Arménie proti Ázerbajdžánu. Víte, že tato agrese pokračuje i do dneška. Promluvím o tom trochu později.

Druhou příčinou, která zkomplikovala situaci v Ázerbajdžánu, je to, že se Ázerbajdžán ještě v době existence Sovětského Svazu setkával s mnoha nespavedlnostmi ze strany jeho vedení. Nejzvažitelnějším důkazem bylo to, že v lednu roku 1990 sovětská vláda uvedlo do Baku, do Ázerbajdžánu velký kontingent sovětské armády a učinila vojenskou agresi proti ázerbajdžánskému národu. Během krvavé lednové tragédie roku 1990 mírné, neviné lidé stali obětěmi. Tato událost ještě více zkomplikovala společensko-politickou situaci v Ázerbajdžánu.

Zjištění Ázerbajdžánem státní nezávislosti se dělo na pozadí těchto událostí. Tyto události přivedli k boji různých nezákoných ozbrojených síl, různých skupin uvnitř Ázerbajdžánu s cílem zmocnění moci. V důsledku tohohle moc v Ázerbajdžánu se změnila v roce 1992 a v roce 1993.

Vnitřní různice, sražení přivedli Ázerbajdžán v roce 1993 k občanské válce a Ázerbajdžán se ocitl před velkou tragédií - nebezpečí rozčlenění. V takové situaci se zesílil útok Arménie proti Ázerbajdžánu a také nátlak ze strany vnějších síl. V roce 1993 jsme se s velkými potížemi zabránili občanské válce v Ázerbajdžánu. Ale skupiny a nezákoné ozbrojené oddíly vytvořené uvnitř stále pokračovaly boj za moc. Právě v důsledku takové ničící činnosti nezákoných ozbrojených oddílů, jednotlivých politických skupin v říjnu roku 1994 a v březnu roku 1995 v Ázerbajdžánu byly usilovány pokusy o ozbrojený státní převrat. Tomu se také bylo zabráněno. Ale teroristické skupiny, oddíly i dále usilovaly o pokusy uskutečňovat v Ázerbajdžánu diverze a teroristické akty. Orgány zvláštních služeb zahraničních států provedly řadu diverzíjních operací v Ázerbajdžánu, v roce 1994 v bakuském metru dvakrát byly učiněny silné vybuchy.

V říjnu roku 1995 byla přijata první ústava Ázerbajdžánu, po prvé do parlamentu Ázerbajdžánu byly provedeny volby na základě demokratických zásad.

Teď v Ázerbajdžánu je stabilní společensko-politická situace. Této stability, je možno říci, jsme se dosáhli od roku 1995. Ázerbajdžánský stát úplně kontroluje území státu.

Spolu se vší tou napjetou situací uvnitř pokračovala agrese Arménie proti Ázerbajdžánu. Arménské ozbrojené síly využily slabosti a nestability uvnitř Ázerbajdžánu a s velkou pomocí nekterých států obsadily 20 procent území Ázerbajdžánu. Víc než milión Ázerbajdžánců na obsazených zemích byli podrobeni etnické čistce a byli nuceni se přesídlit. Teď prožívají v různých regiónech Ázerbajdžánu ve stanech. Na této mapě vidíte ázerbajdžánské země obsazené arménskými ozbrojenými sílami. Červenou čárou je vyznačeno území Nahorního Garabachu. Ale mimo území Nahorního Garabachu je obsazeno sedm administrativních obvodu Ázerbajdžánu kolem něho.

V květnu roku 1994 v arméno-ázerbajdžánském konfliktu byl dosáhnut režím zastavení ohně, podepsali jsme dohodu o zastavení ohně. Během pěti roků dodržujeme režím zastavení ohně. Už je pět roků jak se snažíme mírně řešit arméno-ázerbajdžánský konflikt. Pro jeho řešení v prosinci roku 1996 na Lisabonské schůzi v hlavách OBSE byly přijaty zásady. Na základě těchto zásad se snažíme mírnou cestou urovnat tuto otázku. Tyto zásady jsou: obnovení územní celistvosti Ázerbajdžánu, poskytnutí Nahornímu Garabachu vysokého statu samořízení ve složení Ázerbajdžánské republiky, vyvedení arménských ozbrojených síl z obsazených zemí a návrat Ázerbajdžánců vyhnaných ze svých rodných míst. Ale arménská strana nepřijímá tyto zásady.

Víte, že pro řešení této otázky v roce 1992 byla vytvořena Minská skupina OBSE. Od začátku roku 1997 tři velkých států světa - Rusko, Spojené státy Americké a Francie - jsou soupředsedy v Minské skupině. V roce 1997 - v červnu a pak v září Minská skupina OBSE vytyčila návrh o řešení otázky. Návr vytyčený Minskou skupinou v září roku 1997 spočívá v osvobození od okupace šesti obvodů kolem Nahorního Garabachu Ázerbajdžánu, po té Nahornímu Garabachu se poskytuje status samořízení. Pak se musel řešit osud dvou obvodů - Lačinského a Šušaského.

To znamená, že tento návrh má etapový charakter: na první etapě - osvobození obvodů, na druhé etapě - určení statu Nahorního Garabachu. Přijímáme tento návrh. V září až říjnu roku 1997 Arménie také oznámila o svém přání přijat tento návrh. Bývalý prezident Arménie Levon Ter-Petrosjan vystoupil přívržencem tohoto návrhu, zdůvodnil jeho přijetí a řekl v tisku svá posouzení o tom. Ale v důsledku uskutečněných v Arménie politických procesů v únoru roku 1998 prezident Ter-Petrosjan odstoupil, vláda se v Arménie změnila. A tedy tento návrh zůstal bezdůsledným.

Minská skupina, je možno říci, od roku 1998 nepracuje. V listopadu roku 1998 soupředsedové Minské skupiny vytyčili podle iniciatívy Ruska nový návrh. Podstata tohoto návrhu spočívá v tom, aby se vytvořil v Ázerbajdžánu „společný stát“ a v jeho ramcích poskytnul Nahornímu Garabachu status „státu“ na území Ázerbajdžánu.

Po prvé, ve světové paxi, v mezinárodních právních normách se do dneška nesetkávalo s podobným státním zařízením. Nevymyslela ho Minská skupina, ale představitelé Ruska v Minské skupině. Ale nejdůležitějším je to, že žádným způsobem nemůžeme ho přijmout, protože to znamená skryté poskytnutí Nahornímu Garabachu statu státní nezávislosti.

Autory tohoto návrhu jsou představitelé Ruska v Minské skupině. Vyjádřili jsme jim svou znepokojenost. Není náhodou, že arménská strana po prvé přijala tento návrh Minské skupiny o koncepci „společného státu“. Chci informovat, že do dneška arménská strana zamítala všechny návrhy Minské skupiny včetně dva návrhy předložené v roce 1997. Ale Arménie hned přijala zásadu „společného státu“, vystupuje a navrhuje přijat tento návrh.

Budeme i dále se snažit řešit otázku prostřednictvím Minské skupiny. Doufáme, že Minská skupina vytyčí nové návrhy přijatelné pro obě strany.

Myslím, že jednou z otázek, které vás zajímají v našem regiónu, v Ázerbajdžánu, je využití energetických zdrojů Ázerbajdžánu, problém Kaspického moře. Vy víte, že Ázerbajdžán je starobylým naftovým státem. Na suši Ázerbajdžánu a v ázerbajdžánském sektoru Kaspického moře jsou moc bohaté náležiště nafty a plynu. Usilovali jsme se o ještě větší využití těchto energetických zdrojů jak pro rozvoj ekonomiky Ázerbajdžánu, stejně i pro zvyšení blahobytu národa, pro zajištění potřeb nafty a plynu všeho světa.

Podepsali jsme v září roku 1994 první smlouvu - „Smlouvu století“ a poskytli jsme zdroje Kaspického moře všemu světu. S pocitem spokojeností můžu oznámit, že „Smlouva století“ se postupně uskutečňuje. V listopadu roku 1997 jsme dobyli raní naftu. Ale souběžně s tím jsme se zabývali i budováním potrubí pro vývoz této nafty. Pro export prvotní nafty jsme provedli první potrubí - naftovod Baku-Novorossijsk vedoucí do ruského černomořského přístavu Novorossijsk. Vídíte ho na mapě. Ale spolu s tím jsme od začátku předvíděli budování alternativního naftovodu. A proto jsme se rozhodli provést druhý alternativní naftovod z Baku do gruzinského černomořského přístavu Supsa. Vybudovali jsme i tento naftovod a odevzdali do provozu 17. dubna. Dnes po zapadnímu potrubí už teče nafta a první tankové lodě ji dodávají z přístavu Supsa na světové trhy.

Spolu s tím jsme zaneprazdněni přípravou a budováním hlavního naftovodu. Předvídá se budování naftovodu od Baku do tureckého středozemskomořského přístavu Džejchan. V posledních jednáních s tureckou vládou bylo předvídáno řešit během tří měsíce technické a finanční otázky provedení naftovodu a pak začít uskutečňovat tento projekt.

Ázerbajdžán se stál iniciátorem předání do provozu světovým společnostem nejen svých zdrojů, ale i všech energetických zdrojů Kaspického moře. Práce se koná i v kazachstánském, turkmenistánském, ruském a iránském sektorech Kaspického moře a pro dobytí nafty a plynu se uskutečňují nutná opatření.

Od roku 1994 do dneška Ázerbajdžán podepsal 16 velkých smlouv s velkými naftovými společnostmi světa. V Ázerbajdžánu také konají práce i velké naftové společnosti Spojených států Amerických. Zítra tady ve Washingtonu budou podepsány tři nové smlouvy.

Po podepsání v roce 1994 „Smlouvy století“ naftové zdroje Ázerbajdžánu přivolaly moc velký zájem ve světě. Z jedné strany, do Ázerbajdžánu přijely naftové společnosti světa včetně Spojených států Amerických; vytyčily návrhy po použití ložisk našeho státu v Kaspickém moři a pracují spolu s našimi. Z jiné strany, je hodně i těch, kdo namítají proti naftové politiky, naftové startegie Ázerbajdžánu, vystupují proti tomu a překážejí naší práci.

Naftová strategie Ázerbajdžánu spočívá v tom, že my poskytujeme světu svá přírodní bohatství, energetické zdroje a navrhujeme širokou spolupráci v této oblasti každému státu světa zvláště zapadním státům, Spojeným státům Americkým. Ale nekteré státy, některé kruhy jsou proti naší naftové strategie. Myslí, že naftové zdroje Ázerbajdžánu, Kaspického moře musí zůstávat jen pod vlivem států tohoto regiónu. Namítají proti přítomnosti zapadních států, Spojených států Amerických v Kaspickém moři.

Proti naší naftové strategie byla vytyčena otázka o statu Kaspického moře. Některé státy oznámily o tom, že do určení statu Kaspického moře nelze používat jeho ložiska. Proti nám bylo učiněno hodně jiných opatření.

S úplným důvodem můžu říci, že ozbrojené pokusy státního převratu v Ázerbajdžánu v rocích 1994 a 1995, teroristické akty a záškodnické činy byly uskutečněny právě s cílem zabránit samostátné naftové strategie našeho státu. Ale tyto diverze směřené proti nám nemohly nás zastrašit a zastavit. Postupně jsme uskutečňovali svou naftovou strategii. Chci informovat, že jsme moc spokojeni spoluprací se Západem, se státy Evropy a zvláště se Spojenými státy Americkými a přidáváme této spolupráci zvláštní význam.

Všechny práce konající se proti naší naftové strategie neměly výsledky a během poslední doby v tisku některých států včetně Spojených států Amerických, Evropy, Ruska se vytištěly různé články o bezvýznamnosti naftových zdrojů v ázerbajdžánském sektoru Kaspického moře a prý o nesprávnosti minulé informace. Všechny tyto vyjádření, články jsou vymyšlením zaměřeným proti nám. Můžu říct, že to je všechno lež. Naftové zdroje Ázerbajdžánu jsou moc veliké, naftové zdroje Kaspického moře jsou moc velké. Myslím, že v budoucnosti všichni uvidí obrovské perspektivy Kaspického moře včetně ázerbajdžánské nafty.

Podle prvotních spočítání naftové zdroje Ázerbajdžánu sestavují 4 až 10 miliárdů tuny. Smlouvy podepsané do dneška a ty, které budou podepsány zítra, všechny spolu předvídají vložení do naftového průmyslu Ázerbajdžánu investice objemem 50 miliárdů dolarů. Během minulých tří roků do naftového průmyslu Ázerbajdžánu bylo vloženo investice částkou 2 miliárdy 200 miliónů dolarů, ze kterých 1 miliárd dolarů sestavuje díl Spojených států Amerických. Myslím, že je to moc pádná odpověď tím, kdo vystupuje proti naší naftové strategii.

Ekonomika Ázerbajdžánu má hodně odvětví. My formujeme hospodářství Ázerbajdžánu cestou tržní ekonomiky. V Ázerbajdžánu se buduje demokratický, právní a světský stát, postupně se uskutečňuje program privatizace. Úspěšně se koná zemská reforma a země, je možno říci, je úplně předána do osobního majetku zemědělcům.

Stejně jako i jiné státy bývalého Sovětského svazu, náš stát také prožívá přechodní období. Přecházíme od jedného politicko-ekonomického sistému k jinému. Samozřejmě, přechodní období moc negativně ovlivňuje ekonomiku. Zabraňujeme se tomu, nehledě na to, že Ázerbajdžán má víc než milión uprchlíků a oni nemají práci a žijí ve stanech. Poslední tři roky se ekonomika Ázerbajdžánu rozvíjí. Začínajíc od roku 1990 se v Ázerbajdžánu vyskytoval úpadek hospodářství, které každoročně sestavovalo 20 procent. Zastavili jsme tento úpadek a v roce 1995 jsme se dosáhli stability. Během následujících roků v naší ekonomice každoročně vyskytoval vzrůst. V roce 1995 jsme se zabránili inflaci. V roce 1994 inflace sestavovala 1400 procent. Ale začínajíc od roku 1997 inflace je úplně zlikvidována, teď v Ázerbajdžánu už není inflace. Kurz národní měny Ázerbajdžánu - manatu - je stabilní.

Zahraniční společnosti včetně společnosti Spojených států Amerických projevují velký zájem o program privatizace v Ázerbajdžánu. Vítáme tohle a zveme businessmany Spojených států Amerických se zúčastnit privatizace v Ázerbajdžánu.

Vztahy Spojených států Amerických a Ázerbajdžánu se rozvíjí v kladném směru. Přidáváme zvláštní význam vztazím s SSA a považujeme je za své strategické partnéry. Spolu s tím chceme, aby Spojené státy Americké zvětšily svůj vliv na kavkazském regiónu a více podporovaly nás ve jménu rozvoje nezávislosti Ázerbajdžánu a konané námi práce.

Víte, že jsem přijel sem v souvislosti s 50-letým výročím NATO. Zúčastnil jsem se všech opatření. Ázerbajdžán účastní programu NATO „Partnérství ve jménu míru“. Ze své strany přidáváme této práci moc velký význam, vysoce oceňujeme význam programu „Partnérství ve jménu míru“. Také schvalujeme a vítáme novou strategickou koncepci NATO navrhnutou běhěm posledních dnů ve Washingtonu.

Můžu vám říct ještě hodně, ale myslím, že je nutno nechat čas i na vaše otázky.

Otázka: Pane Prezidente, když zvážíme vojenský konflikt mezi Arménií a Ázerbajdžánem, jaká opatření učiníte, aby se provádějící se potrubí vystavily sabotáži?

Hejdar Alijev: Víte, potrubí budujeme nejen my. Potrubí se budují společně s naftovými společnostmi, které spolupracují s námi v Ázerbajdžánu. Například, i naftovod v severním směru, i odevzdaný v dubnu letošního roku do provozu potrubí Baku-Supsa jsou provedeny konsorciem, kam vcházejí 11 společnosti, to je vytvořený Ázerbajdžánskou mezinárodní operační společností. V budování naftovodu Baku-Supsa je vloženo 590 miliónů dolarů. To jsou prostředky stejných 11 společností. A proto naftovod patří nejen nám, ale i těm společnostem. My všichni spolu zajišťujeme bezpečnost těchto naftovodů a myslím, že budeme moct ji zajistit.

Otázka: Pane Prezidente, jaká opatření se učiňují vládou pro rozvoj naftového sektoru Ázerbajdžánu a jaká opatření uskutečňujete Vy ve svém státu v souvislosti s ochranou životního prostředí?

Hejdar Alijev: Učiňujeme hodně opatření. Po prvé uskutečňujeme program privatizace. Privatizace ještě více oživí a bude rozvíjet výrobní oddělení v naftovém sektoru. Velkou část naftového sektoru sestavuje zemědělský sektor. V Ázerbajdžánu zemědělský sektor zaujímá moc velké postavení. Už jsem říkal, že jsme privatizovali zemi, předali jsme ji do soukromého vlastnictví. Už sledujeme důsledky efektivního využití těchto zemí. Zpracovávání zemědělských výrobků je také velkým pozemkem. Privatizovali jsme i tyto společnosti. Už vidíme kladné důsledky.

Telekomunikace je velkou oblasti, v nejbližší dobu privatizujeme i ji. Privatizujeme automobilní dopravu. Budeme privatizovat i jiné dopravní oblasti.

Velké postavení zaujímá u nás i těžký průmysl. Těžko jde privatizace chemického, kovového a automobilního průmyslu. Ale snažíme se rozvíjet i tyto oblasti.

Obrana životního prostředí je jednou z našich hlavních úkolů. Zvláštní pozornost se tomu věnuje v procesu dobytí nafty. Ve všech podepsaných smlouvách zvláštní místo zaujímají otázky obrany životního prostředí.

Otázka: Pane Prezidente, Jste si jist, že pro realizaci potrubí Baku-Džejchan budou vytyčeny výhodné návrhy? Chtěli bychom vědět, jaké sazebníky jsou předvídány v posledních návrzích Turecka pro vývoz jednogo barrelu nafty a Jste si jist, že se Ázerbajdžánská mezinárodní operační společnost souhlasí s těmito tarify?

Hejdar Alijev: Víte, tato otázka se moc podrobně projednávala, protože Ázerbajdžánská mezinárodní operační společnost určila celkovou cenu potrubí Baku-Džejchan jako 3 miliárdy 700 miliónů dolarů. A tohle není z ekonomického hlediska efektivné. Ale turecká strana sama provádí nutné výzkumy a počítání. Podle jejich mínění pro provedení potrubí Baku-Džejchan se bude potřebovat 2 miliárdy 400 miliónů dolarů. Podle mínění Ázerbajdžánské mezinárodní operační společnosti, jestli pro provedení naftovodu se bude potřebovat opravdu taková částka, tehdy společnost nebude mít námitky.

Teď se určuje cena základního potrubí. A tarify je prací budoucnosti. Turecká strana oznamuje, že poskytne všechny záruky pro provedení potrubí Baku-Džejchan.

Otázka: Pane Prezidente, ve svém projevu Jste se nedotkl otázky Transkaspického potrubí. Na kolik je reální toto potrubí, které je pro vývoz turkmenského plynu na světové trhy? Může-li tato otázka ukončit hádky o otázkách naftových ložisk mezi Turkmenistánem a Ázerbajdžánem?

Hejdar Alijev: Nedotkl jsem se této otázky, protože jsem věděl, že vy se na to zeptáte. Když jste se zeptali, ano, jsme přívrženci přepravy turkmenského plynu do Turecka přes Kaspické moře, Ázerbajdžán, Gruzie. V této otázce mezi Ázerbajdžánem a Turkmenistánem nejsou žádné hádky. Prezident Turkmenistánu Saparmurad Nijazov se na mě kvůli tomu obrátil, napsal dopis a poprosil mého souhlasu na přepravu turkmenského plynu po Kaspickému moři přes Ázerbajdžán. Oznámil jsem, že Ázerbajdžánský stát souhlasí s tím a poslal jsem mu odpověď. Po této otázce se konala u nás telefonická jednání. Nemáme žádné problémy. Přijal jsem představitele společnosti Spojených států Amerických, kteří se zabývají touto otázkou, a oznámil jsem jim o našem souhlasu. Myslím, že tato otázka se už stála realitou.

Otázka: Pane Prezidente, v čem spočívá dnešní role Ruska na Jižním Kavkazu včetně Ázerbajdžánu? Rusko stále provádí v tomto regiónu politiku porušení stability nebo může hrát kladnou roli v řešení abchazského, arméno-ázerbajdžánského konfliktů?

Hejdar Alijev: Rusko je velikým státem a naším severním sousedem. Přejeme, aby vztahy mezi Ruskem a Ázerbajdžánem byly normalními a vždy se rozvíjely v kladném směru. Rusko je jedním ze soupředsed Minské skupiny vytvořené pro mírné řešení arméno-ázerbajdžánského, nahorně-garabachského konfliktu. Chceme, aby Rusko splnilo tuto misi. Bohužel, zatím ještě není kladný důsledek. Včetně není kladný důsledek i ot mise Spojených států Amerických a Francie.

Znepokojuje nás to, že v době, když Ázerbajdžán a Arménie se nacházejí ve stavu konfliktu, Rusko má s Arménií zvláštní vztahy. Na začátku roku 1997 se vyjasnilo, že Rusko během minulých tří roků tajně a nezákoně dodala Arménie ozbrojení částkou 1 miliárd dolarů. V Arménie jsou rozmíštěny vojenské části Ruska a mezi Ruskem a Arménií je podepsána smlouva o vojenském svazu. Vojenským částem Ruska v Arménii je poskytnut status vojenské báze.

Během posledních měsíců Rusko rozmístilo v Arménii novou zbraň - rakety C-300, moderní letadla MIG-29. Všechno to narušuje stabilitu, mír na Kavkazu a tvoří velké nebezpečí pro Ázerbajdžán. Rozhodně namítáme proti takové politiky a činnosti Ruska. Svůj protest jsme vyjadřovali oficiálními oznámeními a já jsem poslal Prezidentu Ruska Borisu Jelcinovi zvláštní dopis. 2. dubna na schůzi hlav států SNS v Moskvě jsem vajádřil svůj protest proti nezákoného dodání Ruskem ozbrojení Arménii, proti rozmíštění na území Arménie vojenské báze, nové zbraně a projevil jsem oficiální oznámení.

Není nutno dokazovat, že taková politika Ruska moc škodí její misi po mírnému řešení arméno-ázerbajdžánského konfliktu, narušuje mír a stabilitu na Jižním Kavkazu. Na náš protest proti rozmíštění vojenské báze v Arménii Rusko odpovědělo, že to není směřeno proti Ázerbajdžánu, ale proti NATO. Všechno to hodnotíme jako nesprávnou politiku Ruska na Kavkazu. Vidíte, jak těsně je spojeno Rusko s Arménií.

Otázka: Poslední otázka. Jakým vidíte budoucnost Spojení nezávislých států a co můžete říct o vztazích Ázerbajdžánu s SNS?

Hejdar Alijev: Můžu říct, že na schůzi hlav států Spojení nezávislých států v Moskvě se kvůli tomu, že doba Smlouvy o společné bezpečnosti už skončila, jednala otázka o jejím prodloužení. Ázerbajdžán, Gruzie, Uzbekistán, Ukrajina, Moldova nesouhlasily s prodloužením doby této smlouvy. Vidíte, tedy, Smlouvu o společné bezpečnosti podepsaly jen 6 států - Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tadžikistán a Arménie.

A tak, Spojení nezávislých států se během minulého období stále jště nemohlo sformovat na nutné úrovni. Neefektivnost jeho činnosti je už zřejmá. Zůstatek ukáže budoucnost.

K.Buš (vedoucí zvláštních programů Střediska strategických a mezinárodních výzkumů): Vyjadřujeme Prezidentu Ázerbajdžánu Alijevovi vděčnost za projevenou nám čest.

Hejdar Alijev: Ještě jednou podtrhuji, že jsem moc rád setkání s vámi. Zvu vás všechny do Ázerbajdžánu - i těch, kdo miluje Ázerbajdžán, i těch, kdo nemá rád. Myslím, že takovým způsobem budete moct dostat správnou a spravedlnou informaci.

Přeju vám zdraví, štěstí, americkému národu a Americkému státu přeji nových úspěchů. Děkuji.

© aliyev-heritage.org