Státní svátky a památná data Ázerbájdžánské republiky


    
  Červenou
 barvou jsou označeny státní svátky. Zelenou barvou jsou vyznačeny festivaly, památné dny atd., které mají význam pro zemi, ale nejsou státními svátky v pravém slova smyslu toho slova.

1 a 2 ledna 

 














 

Novoroční svátek

Leden (v latinském jazyce "Janvarus") je nazván na počest Římského boha Januse. Podle gregoriánského kalendáře je prvním měsícem. Gregoriánský kalendář byl přijat v roce 1582. V Rusku  podle příkazu Petra I přešli na Juliánský kalendář. Podle tohoto příkazu 1. leden - den narození Ježíše Krista, byl přijat jako počátek roku a XVIII. století započalo 1. lednem roku 1701. 

V roce 1918 byl dekretem předsedy vlády Sovětskéko Ruska V.I. Leninem přijat Gregoriánský kalendář. Jestliže do této doby rok začínal 13. lednem, to byla nyní tato různorodost odstraněna a Nový rok započal od 1. ledna, který se počítá jako volný den. 

V Ázerbájdžánské republice je v platnosti tento kalendář, 1. leden je pak volným dnem 

Od roku 2006 se 1-2. ledna považují za sváteční dny, které jsou volnými nepracovními dny. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

20. ledna 

 

 

Den národního smutku

20. leden je zapsán do historie ázerbájdžánského lidu jako jedna z nejkrvavějších tragédií. Teroristický čin, který byl bestiálně proveden v tento den válečnou mašinérií bývalého sovětského státu proti ázerbájdžánskému lidu, černým písmem bude zapsán do světové historie jako jeden z nejkrutějších zločinů proti lidskosti. Poprava civilního neozbrojeného obyvatelstva, které se vzbouřilo s cílem dosažení národního osvobození, územní celistvosti a jednoty své země, vraždy a zmrzačení stovek nevinných lidí v důsledku hromadného masového teroru v předvečer pádu totalitního sovětského režimu opětovně ukázalo celému světu jeho zločineckou existenci a podstatu.

Vpád a nástup do Baku velkého kontingentu speciálních vojenských jednotek a jednotek ministerstva vnitra Sovětské armády byl provázen nesmírnou krutostí a velkými zvěrstvy. V tu samou dobu byl Ázerbájdžán napaden a vystaven agresi ze strany sousední Arménie. V těchto podmínkách sovětské vedení nejenže nepodniklo žádné rozhodné kroky k odvrácení konfliktu, ale navíc do sestavy vojenských jednotek, které vtrhly do Ázerbájdžánu byli včleněni i arménští vojáci a důstojnící, kteří byli mobilizování ze Stavropolu, Krasnodaru a Rostova,  arméni, kteří sloužili v sovětských vojenských jednotkách a dokonce i arméni kurzanti. 

Vojenský kontingent, který vtrhl  do Baku čítal, podle některých zdrojů, až 60 tisíc mužů a absolvoval úplnou a mohutnou psychologickou přípravu (podle poznatků a zjištění expertů a specialistů z organizace " Štít"): Vás poslali do Baku, abyste ochraňovali a hájili ruské obyvatelstvo, které je bestiálně likvidováno a ničeno místním obyvatelstvem; extrémisté na střechách domů rozmístěných okolo Saljanských kasáren (území trvalého rozmístění hlavní vojenské posádky v Baku) rozmístili své odstřelovače, pouze v tomto prostoru je umístěno celkem 110 palebních hnízd; budovy, byty jsou obsazené a plné ozbrojených lidí z Ozbrojené fronty Ázerbájdžánu vás vystaví silnému automatickému a kulometnému ostřelování. 

Vedení sovětského impéria v čele s  Michailem Gorbačovem mistrovsky využilo "ruskou a arménskou kartu". Vojska byly přivedeny do Baku, aby ochraňovaly jakoby sebe, rodiny vojáků, aby byl odvrácen násilný převrat a uchvácení moci "nacionalisty - extrémisty". Ve skutečnosti to však byla zjevná a jasná licoměrnost, byla to podlá lež. I v případě, že by dokonce všechny argumenty sovětského vedení byly považovány za pravdu, nebylo by v žádném případě nutné a nezbytné posílat do Baku od hlavy až k patě ozbrojené vojsko, protože v té době zde již bylo dislokováno a rozmístěno 11,5 tisíc vojáků ministerstva vnitra, vojenské jednotky a oddíly vojenské posádky v Baku pod velením ministerstva obrany, síly protivzdušné obrany. Velení 4. armády bylo rovněž umístěné v Baku. 

Nehledíc na veškerou tuto jasnou skutečnost, dne 19. ledna Michail Gorbačov, zásadním a hrubým způsobem porušil článek 119 Ústavy SSSR a článek 71 Ústavy Ázerbájdžánské SSR, když podepsal příkaz o zavedení výjimečného stavu v Baku. Ale 19. ledna v 19.27 hodin skupina "Alfa" KGB SSSR vyhodila do povětří energoblok ázerbájdžánské televize, vysílání televizních pořadů v republice tím bylo pozastaveno. A během noci přišlo vojsko do města, nebyly žádné informace o zavedení výjimečného stavu a obyvatelstvo bylo potrestáno. Než se stal účinným příkaz Gorbačova, to znamená do 00 hodin bylo dne 20. ledna už zabito celkem 9 lidí. Obyvatelstvo pak bylo informováno o zavedení výjimečného stavu teprve dne 20. ledna v 7.00 hodin ráno republikovým  rozhlasovým vysíláním. V této době však počet zabitých už dosáhl 100 lidí. V tuto dobu vysoce postavení emisaři Gorbačova, vojenské velení v Ázerbájdžánu, nestydatě a drze prohlašovali, že v Baku nebude zaveden žádný výjimečný stav. Takový byl žalostný a ubohý charakter vedení sovětského impéria v čele s  Michailem Gorbačovem, ruce kterého byly celé od krve stovek lidí a kterému samotnému byla později udělena Nobelova cena za mír (?!)…….

Tanky a obrněné vozy srovnávaly se zemí vše co se jim postavilo do jejich cesty, vojáci bez lítosti ostřelovali všechno kolem. Kulky dostihli lidi nejenom na ulicích, ale i v autobusech, sedící ve svých bytech. Vozidla první pomoci, která vyjížděla pro raněné a zdravotníci a lékaři byli rovněž ostřelováni. Během několika dnů bylo zabito 137, zraněno přibližně 700, nezákonně vězněno více jak 800 lidí.

 26. února

 

Den Chodžalinské genocidy a národního smutku

V noci z 25. února na 26. února roku 1992 arménské ozbrojené vojenské jednotky s podporou těžké techniky a při aktivní účasti 366. motostřeleckého pluku bývalého SSSR, který byl ubytován ve městě Chankendi obsadily město Chodžali 

Útoku předcházelo dlouhé a koncentrované ostřelování z děl, těžké vojenské techniky, které začalo už 25. února. Ve výsledku tohoto ve městě vznikly požáry a v pět hodin ráno dne 26. února bylo město prakticky celé v plamenech a hořelo. Obyvatelstvo, které zůstalo ve městě, jednalo se o přibližně  2500 lidí, bylo donuceno opustit své rodné domy s jedinou nadějí, že se probije a dostane se ve směru do města Agdam, okresního centra, které bylo nejbližším bodem, osídleným převážně ázerbájdžánci. 

Ale tyto úmysly se podařilo uskutečnit. Protože arménská ozbrojené jednotky, za aktivní účasti vojenské síly motostřeleckého pluku,  zničily město Chodžaly s velkou krutostí popravily civilní obyvatelstvo. Výsledkem tohoto pak bylo celkem 613 zavražděných lidí: z toho dětí - 63; žen - 106; starců - 70 lidí. 

8 rodin bylo zničeno a vyhlazeno úplně.

25 dětí přišlo o oba rodiče.

130 dětí ztratilo jednoho z rodičů.

Zraněno bylo celkem 487 lidí, z nich pak bylo celkem 76 dětí. Rukojmími se stalo - celkem 1275 osob.

Nezvěstnými se stalo celkem 150 lidí. 

Přitom se odhaduje, že ohromná škoda státu a v osobním vlastnictví občanů činí celkem 5 miliard rublů (v cenách z dubna 1992). 

Tato čísla svědčí o velké krvavé tragédii Náhorno-Karabašského konfliktu, který započal v únoru roku 1988.

8. března








 

 

Mezinárodní den žen

8. březen - mezinárodní den solidarity žen v boji za ekonomickou, politickou a společenskou rovnoprávnost žen. Rozhodnutí o oslavách Mezinárodního dne žen bylo přijato na základě žádosti a návrhu Clary Zetkinové na  druhé mezinárodní konferenci žen-socialistek v roce 1910 v Kodani. Poprvé se tento svátek slavil v roce 1911 v Německu, Rakousku, Švýcarsku a v Dánsku. Tento den se slaví v Rusku od roku 1913, v Ázerbájdžánu od roku 1917. Do roku 1914 se svátek oslavoval v různé dny. Konání oslav Mezinárodního dne žen dnem 8. března se stalo tradicí, poté, co se ženy Rakouska, Maďarska, Ruska, USA a jiných států dohodly, že tento den se bude počítat za svátek. 

Od této doby se ve všech zemích 8. březen oslavuje i jako znak solidarity v boji za mír. V roce 1965 byl v Ázerbájdžánské SSR den 8. března vyhlášen volným nepracovním svátkem. Po získání Ázerbájdžánem nezávislosti den 8. března zůstal svátkem. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

21. března 

 

Svátek Novruz

Novruz se oslavoval v souvislosti s příchodem jara a znamená přivítání nového roku. První jarní den je v kalendáři označen jako roční obrat Slunce. 

Historické kořeny svátku Novruz pochází z hluboké historie, v době proroka Zardušta, jeho stáří je v době mezi rokem 3700 -5000. 

Ve starobylém Babylonu byl tento svátek oslavován 21. dne Nisana (březen, duben) a trval celkem 12 dnů. U každého z těchto 12 dnů se konaly své rituály (obřady) a svoje vlastní zábava. První písemná památka se zmiňuje o tom, že se svátek Novruz objevil 505 let před naším letopočtem. 

Islám přidal Novruzu náboženský nádech.  Ovšem velcí osvícenci jako jsou Firdousi, Rudaki, Avicenna, Nizami,  Saadi , Hafíz přesvědčivě dokazovali, že svátek Novruz se objevil dlouho před objevením se islámu. Z tvorby, která je věnována svátku Novruz je možné připomenout "Sijasetname" Nizami, "Novruzname" Omara Haizama. 

Ázerbájdžán - je země ohňů - má velké a bohaté tradice, spojené s kultem ohně a Novruz je, v tomto kulturním kontextu symbolem pro očištění od špíny, ohavnosti a hanebnosti. 

Vrchol Novruzu - to je když starý rok předává pravomoc novému roku. Podle velmi starobylé tradice v této době na počest Novruzu střílejí z děl a pušek. Ještě v XIX. století o tomto napsal N. Dubrovnin. " V Ázerbájdžánu oslavovali a zvěstovali příchod jara ve městech a na vesnicích salvami z děl. Adam Olearij, účastník oslav svátku Novruzu v Ázerbájdžánu napsal:"Astrolog, který určil astronomickým přístrojem a slunečními hodinami výšku slunce v momentě spojení dne a noci (rovnodennost) prohlásil: "Nový rok nastoupil". A v tuto samou chvíli zazněly salvy z děl, z městských věží a pevnostních stěn zazněla hudba. Tak započal svátek jara" (1637). 

Novruz - veselý a milovaný svátek Novruz - to je svátek, který do sebe nasál tradiční a lidové hodnoty ázerbájdžánského lidu. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

31. března
 

 

Den genocidy ázerbájdžánců

Den genocidy ázerbájdžánců - se připomíná každý rok 31. března. V březnu - dubnu 1918 bylo armény v Baku, Šamachy, Gube, na Mugani a v Lankarně zabito více jak 30 tisíc ázerbájdžánců a desítky tisíc lidí bylo vyhnáno ze své země. Pouze v Daku s velmi tvrdou krutostí bylo zabito přibližně 10 tisíc ázerbájdžánců, v Šamachy bylo zničeno a zdemolováno 58 vesnic, bylo zabito 7 tisíc lidí (1653 žen, 965 dětí). Na území Gube bylo srovnáno se zemí 122 vesnic, v Náhorní části Karabachu - 150 vesnic, v Zangezuru - 115 vesnic, v Irevanské gubernii - 211 vesnic, v Karské oblasti - 96 vesni; obyvatelstvo nezávisle od věku bylo vystaveno genocidě. V bezčetných vystoupeních a výzvách irevanských ázerbájdžánců (noviny "Ašchadavor "(Truženik"), dne 2 listopadu 1919) se poukazovalo na to, že v tomto historickém městě ázerbájdžánců a v jeho okolí bylo ve velmi krátké době zcela zničeno 88 vesnic, spáleno 1920 domů, celkem bylo zabito  131 970 lidí.  26. března 1998 bylo prezidentem Ázerbájdžánské republiky G. Alijevem vydáno speciální nařízení podle kterého se den 31. března prohlašuje za památné datum - Dnem genocidy ázerbájdžánců

9. května

 

Den  vítězství nad  fašismem 

Druhá světová válka (1939-1945) se zapamatovala jako doba a období strašných, tragických pohrom pro celé lidstvo 

V době války (1941 - 1945) ázerbájdžánský národ předvedl a ukázal příklady nezměrného hrdinství a odvahy jak na bojišti, tak i v týlu. Za velmi krátkou dobu bylo zformováno 87 stíhacích praporů, 1124 oddílů domobrany. V letech 1941-1945 více jak 600 tisíc chrabrých synů a dívek Ázerbájdžánu odešli na frontu.  Ázerbájdžánské divize prošly a urazily slavnou bojovou cestu od Kavkazu do Berlína. Přibližně 130 našich krajanů bylo vyznamenáno titulem Hrdina Sovětského svazu, 30 bylo vyznamenáno řádem "Slávy". 170 tisíc vojáků a důstojníku Ázerbájdžánu bylo vyznamenáno různými řády a medailemi SSSR. Dvojnásobný hrdina Sovětského Svazu  Azi Aslanov, hrdinové Sovětského svazu Israfil Mamedov, Ruslan Vezirov, Adil Gulijev, Zija Bunjadov, Geraj Asadov, Melik Magerramov, Mechti Gusejnzade, generálové Machmud Abilov, Akim Abbasov, Tarlan Alijabekov, Gadžibala Zejnalov a mnozí jiní svým hrdinstvím napsali nové stránky do historie našeho národa. 

V republice byla vykonána velká práce s cílem převodu ekonomiky pro potřebu fronty. Za velmi krátké období se Baku změnilo na zbrojovku a sklad zbraní pro bojující armády. Nehledíce na všechny velké těžkosti, naši naftaři ukázali statečnost a hrdinství, zabezpečovali pohonné hmoty pro frontu a průmysl. 

Pod vedením akademika Josifa Mamedalijeva byly vytvořeny nové technologie leteckého benzínu. Díky obětavé práci našich naftařů byl dosáhnut rekordní ukazatel těžby ropy v historii Ázerbájdžánu - 23,5 mil. tun černého zlata". To představovalo 71,4% vytěžené ropy v celém SSSR. Za období války dali naftaři Ázerbájdžánu vlasti celkem 75 mil. tun ropy, 22 mil. tun benzinu a jiných ropných výrobků. S jistotou je možné říci, že bakinská ropa se stala jedním z rozhodujících faktorů k vítězství nad fašismem. Je dostatečné připomenout, že každá čtyři letadla z pěti, pět tanků, pět automobilů byli v provozu díky bakinskému benzínu. Velká vlastenecká válka ukázala hrdinství, nezištnost a obětavost ázerbájdžánského národa a lidu. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

28. května

 

Den  republiky

XX. století vstoupilo do historie nejenom jako století vědy a techniky, ale i jako století národního obrození, rozpadu a zániku koloniálních velmocí, vzniku národních států. 

Z důvodu Říjnové lidové revoluce v Rusku v roce 1917 se zhroutil a padl carský absolutismus. V zemi se rozvinulo národního a lidového hnutí do té doby carským režimem utiskovaných národů. 28. května 1918 vznikla Ázerbájdžánská demokratická republika (1918-1920) - první světský, demokratický stát na islámském východě. On se uložil v historické paměti národa jako zkušenost ázerbájdžánské státnosti. 

Od roku 1990 se slaví Den Republiky, - den obnovení a získání státní nezávislosti, oslavuje se jako státní svátek 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

15. června

 

Den  národního vysvobození ázerbájdžánského národa

V říjnu 1991 Ázerbájdžán získal svou státní nezávislost. Ovšem,  již první roky nezávislosti se vyznačovaly vakuem politické moci a totální krizí základů státu, všech jeho institucí včetně armády a orgánů státní bezpečnosti. Situace se vyostřovala iredentistkou agresí ze strany Arménie. V létě 1993 se Ázerbájdžánu vytvořila vážná a velmi reálná hrozba občanské války. V této pro vlast velmi těžké době se vrátil do své vlasti Gejdar Alijev. Dne 15. července 1993 byl Gejdar Alijev zvolen předsedou Nejvyššího sovětu Ázerbájdžánské republiky. Tímto způsobem se 15. červen zapsal do naší historie jako Den národního vysvobození. V červnu 1997 Milli Medžlis v souladu s názorem veřejnosti  prohlásil tento den jako den sváteční. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

26. června

 

Den  ozbrojených  sil  Ázerbájdžánské republiky 

9. října 1991 Nejvyšší sovět Ázerbájdžánské republiky přijal zákon o vytvoření armády. 

V souladu s příkazem prezidenta Ázerbájdžánu ze dne 22. května 1998 byl den 26. června prohlášen Dnem ozbrojených sil. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

18. října

 

Den  státní  nezávislosti 

30. srpna 1991 na mimořádném zasedání Nejvyššího sovětu Ázerbájdžánské republiky byla přijata a odsouhlasena deklarace o státní nezávislosti Ázerbájdžánské republiky. 

Na historicky významném zasedání Nejvyššího sovětu Ázerbájdžánské republiky byl dne 18. října 1991 jednohlasně přijat Konstituční akt "O státní nezávislosti Ázerbájdžánské republiky" 

29. října 1991 se v Ázerbájdžánské republice konalo všelidové hlasování. V hlasovacím lístku byla uvedena jenom jedna otázka "Jste pro Konstituční akt" O státní nezávislosti Ázerbájdžánské republiky? " 

Ázerbájdžánský národ a lid si odhlasoval státní nezávislost. 

V květnu 1992 Milli Medžlis (parlament) potvrdil a odsouhlasil státní hymnu Ázerbájdžánské republiky" (hudba Uzeira Gadžibekova, slova Achmeda Džavala) a za nějakou dobu i státní vlajku, státní znak s vyobrazením osmicípé hvězdy s jazyky plamene.

9. listopadu

 

Den  státní  vlajky Ázerbájdžánské republiky

Státní vlajka Ázerbájdžánu byla poprvé přijata v úloze jako národní vlajka usnesením Ázerbájdžánské demokratické republiky ze dne 9. listopadu 1918 a byla státním symbolem do dubna 1920. Během sovětského období naší historie byla vyměněna za vlajku Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky. 

Oficiálně tato státní vlajka byla vztyčena na území Ázerbájdžánu nad budovou Nejvyššího sovětu Nachyčevana v souladu s usnesením Nejvyššího Mežlisu Nachyčevanské autonomní republiky ze dne 19. ledna 1990. Přestože uvedené usnesení bylo zrušeno Nejvyšším sovětem Ázerbájdžánské SSR,  na dalším jednání Nejvyššího Mežlisu Nachyčevanské autonomní republiky, které se konalo dne 17. listopadu pod předsednictvím celonárodního lídra Gejdara Alijeva byla vlajka Ázerbájdžánské demokratické republiky přijata jako státní vlajka Nachyčevanské autonomní republiky.

Nejvyšší sovět Ázerbájdžánské republiky odhlasoval a odsouhlasil dne 5. února 1991 v souvislosti s požadavky ázerbájdžánské veřejnosti Zákon o státní vlajce, přidal trojbarevné vlajce status státní vlajky Ázerbájdžánské republiky. 

Ázerbájdžánská republika, která obnovila dne 18. října 1991 odpovídajícím a příslušným Konstitučním aktem svoji státní nezávislost a samostatnost, sebe prohlásila za nástupnický stát Ázerbájdžánské demokratické republiky a přijala její státní atributy a to včetně státní vlajky 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.

12. listopadu

 

Den ústavy

V roce 1995 byla přijata Ústava Ázerbájdžánské republiky která se stala již čtvrtou ústavou ázerbájdžánského státu, tato ústava zachytila jeho novou modifikovanou změnu. Historie ústavního zřízení Ázerbájdžánské republiky se váže především a připadá hlavně na období v sestavě SSSR. 

První ústava  Ázerbájdžánu byla přijata a odsouhlasena dne 19. května 1921 na I. Všeobecném ázerbájdžánském sjezdu Sovětů. Nové znění Ústavy Ázerbájdžánské republiky, odpovídající Ústavě SSSR z roku 1924 se  přijímalo dne 14. března 1925 na IV. Všeobecném ázerbájdžánském sjezdu Sovětů. 21. dubna 1978 byla odsouhlasena a přijata nová Ústava Ázerbájdžánské SSR, ve které se promítly reálie nové etapy historie země. Se získáním nezávislosti a samotnosti se objevila nezbytnost v přípravě nové ústavy. S tímto cílem byla vytvořena nová speciální komise pod vedením prezidenta Gejdara Alijeva. Ústava byla přijata v souladu s lidovým a národním projevem vůle v referendu konaném dne 12. listopadu 1995. 

Ústava z roku 1995 položila základy státní vytváření Ázerbájdžánské republiky. Text Ústavy Ázerbájdžánské republiky se sestává z 5 částí, 12 článků a 158 paragrafů. 

12. listopadu se oslavuje jako Den ústavy Ázerbájdžánské republiky.

17. listopadu

 

Den národního obrození 

V prvních dnech roku 1988 započala otevřená agrese Arménie proti Ázerbájdžánu využívajíce toleranci a shovívavosti vedení Sovětského státu se politická moc Arménie fakticky dala na cestu vyhnání z trvalého místa bydliště více jak 200 tisíc ázerbájdžánců. 

17. listopadu 1988 na centrálním náměstí v Baku - náměstí Azadlyg, se začal časově neomezený protestní mítink veřejnosti Ázerbájdžánu ohledně akcí ze strany Arménie a Kremlu. 

Od roku 1992 se den 17. listopadu slaví jako Den národního obrození.

31. prosince

 

Den solidarity  ázerbájdžánců  světa  

31. prosince se každoročně slaví Den národní solidarity ázerbájdžánců. Ve světě žijí desítky miliónů ázerbájdžánců: v Iránu (Jižní Ázerbájdžán), Turecku, Německu, Francii, ve Velké Británii, USA, v zemích Blízkého východu. Nejpočetnější ázerbájdžánská diaspora se nachází v Rusku - přibližně 1,5-2 mil. lidí. 

Se vznikem Ázerbájdžánské republiky se změnil i společenský status diaspory, ona aktivizovala svou mnohotvárnou činnost pro blaho ázerbájdžánského národa. V roce 1993 podle příkazu prezidenta byl 31. prosince prohlášen Dnem národní solidarity ázerbájdžánců. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.


 

Svátek Gurban

Náboženský svátek obětování - Svátek Gurban, se každým rokem slaví v celém muslimském světě. Náboženský obřad obětování existoval již dlouho před islámem. 

Po druhém roce chidžri, roce přestěhování se proroka Muhameda z Mekki do Mediny,  v islámském světě vznikl nový význam obřadu přinášení obětí,  takových jako je pomoc chudým a opuštěným, přinášení darů pro splnění přání.

Náboženský obřad přinášení obětí se objevil po událostech s prorokem Ibrahimem. Jemu se zdálo, že Alláh mu přikazuje obětovat syna Ismaila, aby prověřil jeho víru v Boha. Jako pravý a věrný věřící byl Ibrahimov připraven splnit přání Boha, stejně tak jako byl Ismail připraven přinést oběť. 

V době svátku Gurban každý významný muslim je povinen přinést jako oběť zvíře a rozdat jeho maso chudým a opuštěným. Akt přinášení obětí přináší duchovní povznesení člověka do výšin pravé a skutečné víry. V Koránu je zapsáno: "Alláhovi nejsou zapotřebí ani maso, ani krev zvířete, ale pouze víra". 

Svátek Gurban se slaví 2 dny. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.


 

Svátek Ramazan

Posvátný měsíc Ramazan je pro muslimy stanoven ve druhém roce hidžry (622 rok). Měsíc Ramazan  učí lidi mít rád celým svým srdcem příkazy Alláha, když projdou zkouškami upevnění těla a upevnění ducha. V tomto měsíci muslimové dodržují půst - orudžlug. 

Historie orudžlugu se datuje od druhého roku hidžry, kdy  ve městě Medina prorok Muhamed stanovil pro muslimy měsíc Ramazan. Jmenovitě v jedné z posledních 10 nocí měsíce Ramazan Alláh daroval muslimům Korán. Povídá se, že se tato událost stala v noci z 23 na 24 nebo v noci z 26 na 27. Tato noc se jmenuje "lajlat al-Kadr - silná a mocná noc. V Koránu je o této noci napsáno: "  Мy jsme v tuto noc skutečně darovali sílu, moc, tato noc je silnější než tisíce měsíců, andělé slétli na zem a očekávají příkazy Alláha, v tuto noc do rozbřesku světa" (97:1-5). 

V době půstu orudžlug se nedovoluje v jasnou dobu dne jíst, kouřit, plnit manželské povinnosti a další. Od půstu jsou osvobozeny děti, těhotné ženy, lidé, kteří trpí těžkými nemocemi, vojáci a poutníci. Orudžlug nastává s příchodem nového měsíce a pokračuje 29-30 dnů. V Koránu je napsáno: "Jezte, zpívejte, do té doby dokdy rozlišíte černou nitku od bílé, zatím dodržujte orudžlug do nástupu temnoty" (2:187). 

Orudžlug existoval před islámem. O tom se říká v Koránu:

"Jak musíte dodržovat pokyny orudž, tak i vašim předkům byl vydán takový příkaz". Orudžlug končí svátkem id-al-fitr. Tohoto dne všichni bohatí a majetní muslimové jsou povinni pomáhat chudým muslimům. Od roku 1993 se svátek Orulžlug slaví na státní úrovni. 

Svátek Ramazan se slaví 2 dny. 

Poznámka: Od roku 2006 existuje pravidlo, podle kterého v případě, že sváteční den připadá na den pracovního klidu a volna, to následující den se počítá jako nepracovní a volný den.