Gejdar Alijev: Vážený pane Libaridjane, během minulých roků jsme spolu s Vámi spolupracovali proto, abychom urovnali arméno-ázerbajdžánský konflikt mírnou cestou. Bohužel, nemohli jsme řešit tuto otázku. Naše spolupráce ani trochu nám nepomáhá postoupit dopředu.

Poslední krát jsem se sVámi osobně setkal v Německu. Tam jsme s Vámi důkladně projednali. V tom významu, že čím rychleji řešíme arméno-ázerbajdžánský konflikt, jakmile bude urovnán, to bude výhodným jak pro Arménii, stejně i pro Ázerbajdžán. Je velmi líto, že jsme se toho nedosáhli. Ale i dnes se řídíme dřívější pozicí a dáváme přednost mírnému řešení tohoto konfliktu.

Myslím, že když odstraníme umělé překážky, budeme moct dosáhnout žádoucího vtéto oblasti a vtomto směru. Minulo víc než 10 let ode dne začátku konfliktu a vúnoru se dovršilo 11 roků. Myslím, že zhistorického hlediska to je dost velká doba, aby jak arménská, stejně i ázerbajdžánská strana mohly plně chápat, že takový stav nemůže pokračovat večně.

Jsme také dnes přívrženci rychlejšího řešení konfliktu, ale jeho řešení musí být spravedlným. Musí být obnovena územní celistvost Ázerbajdžánu, musí být osvobozeny obsazené arménskými ozbrojenými sílami ázerbajdžánské země, násilně vyhnané zrodných míst ázerbajdžánští občané se musí vrátit tam a Nahornímu Garabachu musí být navrhnout vysoký status samořízení ve složení Ázerbajdžánského státu. Doufám, vbudoucnosti vynaložíme víc úsilí pro dosažení tohoto cílu.

Vím, že Jste před nedávnem nechal svou práci v Arménii, teď natrvalo bydlíte ve Spojených státech Amerických. Po tom, jak Jste se trochu odešel do strany, máte možnost objektivněji analyzovat otázky. A proto, možná, teď budete moct užitečněji poradit. Ve spojitosti stím oceňuji Vaši iniciativu přijet do Ázerbajdžánu. Řekli mi, že Jste sem přijel po prvé. To znamená, že pro Vás ještě důležitějším je uvidět svýma očima stát, který Jste do dneška neviděl, ale skterým Jste spolupracoval.

Schvaluji tu Vaši iniciativu. Myslím, že během doby pobytu v Ázerbajdžánu budete moct pokračovat jednání se svým bývalou kolegou Vefou Guluzade a budete moct se obměnit míněními.

Žirajr Libaridjan: Pane Prezidente! Moc děkuji. Je pro mě velkou čestí být tady, jsem rád, že Jste mě přijal. Moc Jste správně podtrhl, že jsem už rok a půl odešel od své dřívější pozice. Přijel jsem do Arménie pracovat na dobu šesti měsíců. Pak tyto šest měsíců se přeměnily do sedmi let. Můj bývalý představený Ter-Petrosjan mi řekl, že jsem dobrým dějepiscem, ale nejsem dobrým matematikem. A proto mi řekne, jakmile se splní šest měsíců. Pak jsem ho musel přesvědčovat o tom, že sedm roků je mnohem větší dobou, než šest měsíců, a já se musím vrátit ke své rodině. Jestli jsem mohl pracovat sedm roků a během mé práce mě podporovala i má rodina, to znamená, že jsme všichni byli věrnými práci urovnání konfliktu mírnou cestou.

Teď jsem svobodnou osobou a jsem tady jako představitel Východo-Západné instituce a také Instituce Arex ve Washingtonu. Ve skutečnou dobu píšu knihu. Vletošním roce ji ukončím. Kniha je o tomto konfliktu. Chci tuto knihu napsát tak, aby všechny pozice tam byly spravedlně určeny. Chci vní ukázat to, jak se tento nevelký konflikt pak přeměňoval vkonflikt dvou lidí, dvou národů, pak vregionální a vojenský konflikt.

Spolu stím ve své knize chci odrazit také rozlišné názory. Chci také vní podtrhnout využití různých metodů votázce řešení konfliktu. Ukážu vknize také to, jak se různé státy připojily kprostřednictví vtéto otázce a jakou roli tam měly.

Myslím, že je to překrásná příležitost, že jsem dostal možnost přemýšlet a psát. Myslím, že jak Vy, také můj kamarád Vefa Guluzade tomu dobře rozumíte. Teď jsem dostal možnost svobodně pracovat.

Být svobodnou osobou vůbec neznamená, že jsem ztratil zájem o región a už se nezajímám o konflikt. Při první příležitosti čtu o tomhle regiónu a konfliktu, při příležitosti jsem připraven se setkat se všemi, včetně i sVámi, abych měl jasnější představení o otázce, abych mohl hluběji analyzovat základní otázky spojené stímto konfliktem.

Pane Prezidente, moc správně Jste poznamenal, že když nesedíš u stolu jednání, máš víc možností všechno promyslit. Myslím, že to, co já napíšu, pomůže těm, kdo si přeje lépe rozumět konfliktu a řešit ho.

Ani o trochu nepochybuji, že zapojené do tohoto konfliktu strany chtějí řešit tento problém. Myslím, že zapojené do tohoto konfliktu všechny občany a také všechny občany, kteří žijí vtomto regiónu, všechny občany světa mají právo žít vmíru. Teď se na to potřebuje politická vůle. Bohužel, během sedmi roků mé práce se tato politická vůle neprojevila. Myslím, že teď musíme najít vsobě síly a získat společnou politickou vůli.

Je jasně také to, že se řešení musí zakládat na kompromisu. Myslím, že základní otázky - jak se bude řešit tato otázka - se musí nechat stranou. Je mi také jasně to, - myslím, že je to jasně mnozím, ale, bohužel, ne všem, - celkem se musíme přibližovat kotázce tak, aby arménský národ nebyl pořád ve stavu nepřátelství se svými sousedy. A proto, myslím, nelze řešit otázku používajíc síly, je možno ji řešit jen cestou jednání. A důsledkem bude to, že žijící vsousedství národy nebudou nepřáteli. Získaná těmihle státy samostatnost dává jim možnost, aby žily vpodmínkách míru, regionální spolupráce a přátelství. Spolu stím národy těchto států budou mít možnost neopakovat činností, které dříve se stávaly příčinou tragédie.

Svelkou úctou jsem se choval ke spolupráci se svou bývalou kolegou a také celoživotním kamarádem Vefou Guluzadem. Moc dobře si pamatuji také naše setkání sVámi včervenci roku 1996 vBonnu. Pamatuji, že bylo moc pozdě. Vaše mínění a uvažování, podmínky moc pomohly dále pokračovat naše jednání a já se svelkou úctou ktomu chovám.

Jsem ve skutečnosti svobodným občanem a říkám všem svým bývalým kolegům ze všech států, že můj zájem o řešení této otázky, můj neklid spojený stouto otázkou se vůbec nezmenšil. Samozřejmě, že nechci říct něco, co může nějakým způsobem poškodit tento proces. Ale myslím, že když něco udělám nebo něco řeknu, to přinese všem jen výhodu.

Vlistopadu minulého roku mě a ve stejnou dobu ázerbajdžánské spisovatele poprosili napsát o svých názorech na tuto otázku a poslat je do OBSE. Stále pokračuji tu svou práci. Doufám, že se jednání nebudou zakládat na ritorice a protistání, ale že budou provedena vduchu srdečnosti. Podle mého názoru, pro řešení otázky je moc důležitým rozumět pozici jiných, rozumět jejich názorům a já jako svobodná osoba chci toto udělat.

Nevěřím, že strany, národy zapojené do konfliktu se zajímají o jeho pokračování, aby získal více času. Všechny zapojené do konfliktu strany mají nějaké potíže. Konflikty a války moc škodí rozumění lidmi reality, skutečnosti. Chci, aby každé žijící vtomto regiónu dítě mělo stejné možnosti dobře žít, studovat a dostávat vzdělání jako má dcera. Vůbec pro mě nejdůležitějším prvním a posledním bodem vždy byly děti, protože deti jsou budoucností života. Často se zlobíme, ale už jsme dospělí a je těžko nás přeměnit. Ale je možno darovat dětem lepší život. Musíme přenechat všem dětem lepší možnost vživotě. Ať nerostou spocitem nenávisti jednoho kdruhému.

Ještě jednou vyjadřuji Vám vděčnost za možnost tohoto setkání. Myslím, že Vaše úsilí a také úsilí jiných a společný realistický pohled je takovým mechanismem, který přivede kurovnání tohohle konfliktu.

Gejdar Alijev: Jsem rád, že teď jak vy, stejně i my máme stejný poměr ktéto otázce. A sestáva ten poměr ztoho, že pokračování konfliktu nepřináší ani nepřinese nikomu výhody. Musíme se snažit pokud možno rychle řešit konflikt a vytvořit vregiónu mír a klid.

Nejeden krát jsem oznamoval o tom, že Ázerbajdžán vůbec nepřeje stále žít vpodmínkách nepřátelství sArménií. Doufám, že Arménie myslí stejně. Protože nezávisle na nás, ale řízením osudu, žijeme ve stejném regiónu a jsme sousedy. Nikdo - ani Arménie, ani Ázerbajdžán - neodmítne svého sousedství. Tedy jak jsme do dneška byli sousedy, stejně i vbudoucnosti během staletí budeme sousedy. A proto je nutno obnovit vztahy.

Noviny "Ázerbajdžán", 14. března roku 1999