Drazí veteráni!

Vážené paní a pánové!

Srdečně blahopřeju vám, všemu ázerbajdžánskému národu, všem občanům Ázerbajdžánu ke Dnu Vítězství, ke 56. výročí Vítězství nad německým fašismem. Přeju vám, všemu ázerbajdžánskému národu, občanům Ázerbajdžánu míru, klidu a blahobytu.

Den Vítězství je významnou událostí pro všechny státy světa. Protože 9. května roku 1945 byl zvítěžen německý fašismus, byly odvráceny bídy, které působil fašismus všemu lidstvu a které by ještě mohl působit. A proto Den Vítězství se oslavuje ve všech koutech světa. Ty státy, které bojovaly proti německému fašismu během Druhé světové války a také lidé, státy a země, které se nezůčastnily Druhé světové války, dobře vědí, že kdyby vkvětnu roku 1945 maršál Žukov, který tehdy řídil vojenské operace Sovětské armády vNěmecku, a jeho spolubojovníci nepodepsali akt o kapitulaci německo fašistických síl, fašismus by zachvatil celý svět.

Všichni dobře vědí, kolik tragédií vychrlil fašismus na státy světa a kolik neštěstí působil lidem. Druhá světová válka začala od nároku na vládnutí ve světě právě německého fašismu, hitlerovské armády. Je známo, že během moc krátké doby ony obsadily řadu států Evropy, podrobily si národy. A pak přepadly Sovětský svaz, to znamená stát a národ, které pro ně jsou moc nebezpečné zhlediska vojenského, také zhlediska schopnosti lidí bránit Vlast a zhlediska vlasteneckých citů lidí.

Válka byla moc těžkou. Druhá světová válka obchvátila celou Evropu a nejen Evropu, ale i jiné kontinenty. Je známo, že se na Dalekém východu ktéto válce připojilo i Japonsko. Některé státy Evropy, které se stály fašistickými, také se připojily ktéto válce. Ale toužení lidí po životu a spojení lidstva scílem odvrácení takové hrozby vytvořily základ pro Vítězství nad německým fašismem a takhle ve XX. století celý svět a celé lidstvo se zachránilo před touto tragédií.

Sovětský svaz zahral rozhodující a hlavní roli vporážce a vítězství nad německým fašismem. Je známo, že vojenské části hitlerovské armády náhle narušily hranice Sovětského svazu a přešly na intenzívnější útok, vdůsledku čeho obsadily jeho Evropskou část. Hitlerovská armáda se těsně přiblížila kMoskvě. Ve Stalingradu šla válka na život a na smrt. Hitlerovská armáda došla do Kavkazských hor a zdějin je všem moc dobře známo, že obsazení Kavkazu, Ázerbajdžánu a zvláště Baku bylo jedním zhlavních směrů vojenské strategie Hitlera. Ale vdůsledku společných úsilí vlastenců a států, které byly vjednem svazu, to znamena SSSR, Spojených států Amerických, Velké Británie a také Francie, nehledě na její obsazení, německý fašismus a hitlerovská armáda byly zničeny.

Dnes spocitem hrdosti můžeme říct, že ve vybojování Vítězství je díl i ázerbajdžánského národa, i Ázerbajdžánské republiky. Zvlášť moc velký díl. A spočívá vtom, že tehdy kolem 600 tisíc vojáků zobyvatel Ázerbajdžánské republiky byli zmobilizováni do armády a heroicky bojovali, projevili hrdinství a dokázali jak vysoké mravní, fyzické vlastnosti a hrdinské pocity mají syny Ázerbajdžánu. V této válce jsme projevili velké hrdinství a dnes ctíme své krajany, kteří dostali hodnost Hrdiny Sovětského svazu.

Dnes jsme se sešli u hrobu hrdinského syna Ázerbajdžánu, vojevůdce, dvakrát Hrdiny Sovětského svazu Azi Aslanova, který od začátku války až do své smrti bojoval na přední linii, na frontě a projevil hrdinství. A to nebylo náhodou. Tím, že oslavujeme 56. výročí Vítězství u hrobu generála Azi Aslanova, který projevil nejvýšší hrdinství, ukazujeme náš vztah, vyjadřujeme hlubokou úctu a počest statečnosti všech odvážných synů Ázerbajdžánu, hrdinství projevenému jimi při obraně Vlasti. Spolu stím, skloňujeme hlavu u hrobu Azi Aslanova a tímhle skloňujeme hlavu před pamětí všech našich krajanů, kteří zemřeli ve Velké vlastenecké válce, ve Druhé světové válce.

Zvláštním významem Vítězství nad německým fašismem pro Ázerbajdžán je to, že zatímco občané Ázerbajdžánu, jeho odvážní a hrdinští synové bojovali na frontě, naše republika dobývala naftu, vyráběla naftové výrobky, které byly jedním znejdůležitějších prostředků pro zajištění Vítězství vtéto válce. Ve dne a vnoci pokračovalo na naftových ložiscích dobytí nafty a vyráběly se naftové výrobky. To všechno se stále posýlalo na frontu. Teď, když se díváš na některé záběry filmového týdeníku, zjedné strany se divíš takovému bezpříkladovému hrdinství.

Zdruhé strany jsi pyšný na to, že Ázerbajdžán díky hrdiství vojáků na frontě a také díky obětavosti lidí vtýlu měl velký vliv na Vítězství. Druhá světová válka nebyla válkou jezdectva nebo pěchoty. To bylo válkou motorů. To bylo válkou tanků a obrněných aut. To bylo válkou stíhaček a bombardérů. Ale kdyby nebylo naftových výrobků, nemohly by ony fungovat a zajistit Vítězství. Tehdy více než 70 procent nafty dobývané vcelém Sovětském svazu dával Ázerbajdžán, Baku a přes Kaspické moře nafta se posýlala na frontu.

Představte si že, části hitlerovské armády staly na Kavkazu, došli do hranic Dagestánu. Chtěli přepadnout Baku. Je známo, že několik letadel hitlerovské armády se objevily vnebi nad Ázerbajdžánem. Už je známo celému světu, že na velkém dortu připraveném knarozeninám Hitlera byla zobrazena mapa Ázerbajdžánu, Baku. Tehdy se říkalo, že když ony budou moct obsadit Baku, vítězství bude za nimi. A vtom je pravda. Stalingrad zuřivě bojoval. Severní Kavkaz se nacházel vobsazení hitlerovských vojsk. Tanky, zbraně, letadla se vyráběly na Urálu, ve Střední Asii a vjiných místech. Ale nejdůležitější podmínkou pro fungování všech těch motorů byla nafta a navtové výrobky. A proto Hitler se mířil sem a chtěl obsadit Baku. Ale nedosahl toho. Protože vojáci bránící Vlast projevili odvahu a hitlerovská armáda nemohla vejít do Ázerbajdžánu.

Následující po tom perioda je známa. Zejména po uzavření svazu se Spojenými státy Americkými, Velkou Británií a po otevření vEvropě a Severní Africe druhého frontu vroce 1944 proti hitlerovské armády se začaly postupné útoky Sovětské armády. Sovětská armáda vyhnala hitlerovskou armádu nejen za hranice Sovětského svazu, ale spolu stím i zničila německá vojska vEvropě, včetně ve Východní Evropě a tímhle osvobodila i tyhle národy.

Dějiny války jsou velké. Je možno hodně o tom mluvit, ale já říkajíc o některých momentech chci ještě jednou připomenout dnešním a také budoucím generacím jak děsnou a nebezpečnou pro celé lidstvo byla Druhá světová válka. Je možno říct, že Druhá světová válka i podle svého měřítka, i podle způsobených škod, i podle lidských obětí, když ji srovnáme sjinými válkami, které byly ve světové historii, byla nejukrutnější válkou. Fašisti na obsazených zemích všechno ničili. Vbojích na obsazených zemích jen ze Sovětského svazu zemřelo 27 miliónů lidí. Nevrátili se domů 300 tisíc lidí ze 600 tisíc, kteří šli na frontu zÁzerbajdžánu. Všichni musí ztoho získat ponaučení a učinit závěr.

Je pravdou, že po Druhé světové válce nebylo velkých válek. Ale vrůzných koutech světa se díly lokální války. Bohužel, ti, kteří vedli tyto lokální války nebo jejich iniciátoři neučinili pro sebe závěry ze Druhé světové války.

Vněkolika regiónech světa se dějí vojenské konflikty. Jedním znich je Kavkaz, Jížní Kavkaz. Zejména, útok Arménie proti Ázerbajdžánu, obsazení 20 procent ázerbajdžánských zemí. Stejně jako němečtí fašisti, jako Hitler, hitlerovci, i Arméni ničili všechno na obsazených zemích. Přeměnilo se do ruin všechno, co lidé budovali pro sebe během staletí, byly zničeny města, vesnice, výrobní podniky, školy, je možno říct, že města a vesnice vytvořené vdůsledku 100-200leté práce. Arménští útočníci vůbec se neliší od hitlerovské armády, od německého fašismu. A proto říkám, že některé státy a národy neučinily pro sebe žádné závěry ze Druhé světové války.

Obsazené země Ázerbajdžánu budou osvobozeny a bude vrácena jeho územní celistvost. Naši krajané vyhnaní zrodných krajů se vrátí do ně. Ale tohle je jednou části díla. Musíme se toho dosáhnout a dosáhneme toho. Druhý díl spočívá vtom, že je nutno vybudovat život na těchto zničených zemích a je nutno vytvořit podmínky pro život lidí. Osud Ázerbajdžánu na konci XX. století byl moc těžkým, je těžkým i dnes. Ale spolu stím, my se soptimismem díváme do budoucnosti.

Hitler a jeho armáda začali Druhou světovou válku, sebrali, je možno říct, největší vojensko technický potenciál ve světě, ale utrpěli porážku, zemřeli. Fašismus zůstane vpaměti lidí jako tragédie, jako mor. Lidsto už nikdy nedovolí objevení fašismu. Chci říct o těch, kdo válčí vrůzných koutech světa, o těch, kdo útočil proti Ázerbajdžánu, že musí vědět, že pro ně nebude nikdy žádná omluva. Ať nemyslí, že oslavování dnes obsazení Šuši bude stále pokračovat. Ne! Staletní historie už odrazila takové události vknihách. Všechno to je známo - útočník vždy musí být potrestán. Ti, kteří ukrutně zabíjeli lidí, ničili nemocnice a školy, domy musí dostat a dostanou své potrestání.

Dnes tady je skupina našich veteránů. Jsou nejváženými lidmi naší společnosti. Dávali vsázku svůj život, vrhali se do ohně a šli pod kulky. Mnozí zemřeli. A ti, kdo nezemřel, dostali zranění a zkusili hodně těžkého. Jak velkým štěstím je to, že dnes jsou snámi, jsou naživu a jsou zdraví. Daj Bůh, aby žili věčně. A proto o veterány - i o veterány války, i o ty, kdo pracoval vÁzerbajdžánu v týlu během Druhé světové války - veterány práce - přirovnávám jedních kdruhým - je nutno se zvláštně stárat, vždy si je vážit a nikdy nezapomínat na jejich zásluhy vpráci obrany Vlasti, ve Vítězství nad fašismem.

Na schůzi sveterány někteří mi říkají, že jsem jim vrátil jejich svátek. Víte, skutečně jsem na to pyšný. Protože vrocích 1991 až 1993 vÁzerbajdžánu bylo zakázano oslavování Dne Vítězství. Pamatuji si, že, když jsem pracoval vNachičevani, jsme ho vždy oslavovali a setkali jsme se sveterány. Tam je také hodně těch, kdo bojoval na frontě a projevoval hrdinství. Scházeli jsme se spolu. Ale, bohužel, vláda Národního frontu, která se nazývala "velkými demokraty", dívalo se na ně jako na nepřítele.

Pamatuji si, že, když jsem pracoval vNachičevani, jednoho zpředstavitelů Národního frontu jsem ustanovil ministerským předsedou Nachičevaňské autonomní republiky. Veteráni kněmu přišli, ale on je vyhnal. A potom říkal, že nenávidí veterány tak stejně, jako zmíj matu. Vidíte, jak hnusnými a bezmravními byly to lidmi. Nazývali se "demokraty", ale, samozřejmě, že nevědí nebo nechtěji vědět, - všechno to je napsáno do historie, - jak těžkými pro Ázerbajdžán byly roky 1941-1945. Jsem člověk, který přežil tyto roky. I teď, když někdy někde nebývá elektrického osvětlení nebo plynu, když něčeho nestačí, ztropí rámus a chtějí provést, - teď se objevil takový termín - "hromadnou akci".

Ale tehdy jsem sám byl svědkem tohoto života a viděl jsem tyto lidi. Nevěděli jsme, co je elektrickým osvětlením, plynem. Pamatujete si, obyčejný chléb jsme dostávali podle kartiček. Mluvím o těch, kdo byl vtýlu. Pracující dostával 600 gramů chléba, ale nepracujícímu, totiž členu rodiny, vydávali 400 gramů chléba. Kromě toho nic nebylo. Lidé tímhle žili. Také jsem viděl tento život.

Otci, dědečci těchhle "demokratů", - samozřejmě, nejsou vůbec žádnými demokraty, - přežili tyto složnosti, bránili Vlast a tříli hodně bíd, ale přeměnili Ázerbajdžán do překrásného krajů. Jak je možné, nejen si je nevážit, ale stejně i nasávat knim nenávist. To znamená, že stejné vztahy mají i ke svému otci, i ke své matce.

Pamatuji si, část zdejších veteránů se dozvěděla, že 9. května vNachičevani oslavujeme Den Vítězství. Neměli možnost oslavit svátek tady a přijeli do Nachičevaně. Přiletěli letadlem, spotížemi. A proč? Aby oslavili tento svátek. Tento svátek je drahým pro každého znás, a proto mládež musíme vychovávat ve stejném duchu.

Pamatuji si, 9. května roku 1993 od rána jsme se připravili oslavovat svátek Vítězství. Vykonali jsme ve městě určitou práci, navštívili jsme Aleji šechidů, udělali jsme hodně jiného. Pak, když jsme se sešli vhále, vidím, že přijela skupina veteránů včele sHrdinou Sovětského svazu zesnulým Zijou Buniatovým, přijela, aby oslavila svátek právě snámi. Byl jsem tomu moc rád. Ale jak se radovali oni! Viděl jsem to, byl jsem tomu svědkem.

Škoda, že jsme museli přežít takové období. Velká škoda. Ale takhle to netrvá dlouho. Takové období nikdy nemůže trvat stále. Národ nemůže toho dovolit. Nesmíme zapomenout ani na jednu stránku naší historie. Vnašich dějinách jsou i tragické stránky. Ano, na náš národ byl učiněn útok, byly represe. Odsud zÁzerbajdžánu byly vyhnány bezviné lidé, byly rozděleny rodiny a byli zavražděni bezviní. Bylo i takové. A na to také nesmíme zapomenout. Nikdy nesmíme zapomenout na Druhou světovou válku a na lidi, které se zúčastnili vítězství nad německým fašismem. Dokud existujeme my - existujete i vy, drazí veteráni, budeme se stárat o vás, budeme si vás vážit. Jste nejúctyhodnějšími lidmi Ázerbajdžánu. Ale dnes je vás tady málo. Prý, ostatní se sešli vjiných oblastech.

Drazí veteráni!