Vyhledávání

SPISY / ARMÉNO-ÁZERBÁJDŽÁNSKÝ, NAHORNĚ-KARABAŠSKÝ KONFLIKT / Provolání a oznámení

Vážený státní tajemníku Spojených států Amerických pane Pauelle,

vážení soupředsedové Minské konference,

vážení účastníci schůze,

vážení představitelé spoje hromádné informace,

paní a pánové!

Nejdříve chci Vám vyjádřit vděčnost, pane státní tajemníku, za pozvání navštívit Spojené státy Americké. Děkuji administraci Spojených států Amerických, moci města Ki West a všem organizátorům schůze za pohostinost a překrásné podmínky pro naši práci.

Zvláštní charakter této schůzi je to, že se po prvé Minská skupina OBSE sešla vtakovém formátu, když soupředsedové Minské konference OBSE spolu sprezidenty Arménie a Ázerbajdžánu a sjinými účastníky schůze hodlají projednat otázku mírného urovnání arméno-ázerbajdžánského, nahorně-garabachského konfliktu.

Bohužel, nebylo dřív schůzí takového formátu a, možná, to bylo jednou zpříčin toho, že jsme do dneška nemohli dosáhnout úspěchů. Doufám, že skutečná schůze zahraje svou pozitívní roli ve vyřešení konfliktu, který už trvá více než 12 let.

Dějiny arméno-ázerbajdžánského, nahorně-garabachského vojenského konfliktu jsou dost dobře známé světové společnosti. Nebude přeháněním, když řeknu, že je to jeden ze světových konfliktů, který během dlouhé doby nenachází svého řešení.

Kvůli tomu využívám příležitostí a chci krátce říct o základních příčinách překážejících urovnání konfliktu a vyjádřit nějaké své myšlenky.

Je známo, že tento konflikt vznikl ve spojitosti súzemními nároky kÁzerbajdžánu ze strany Arménie, která se snažila oddělit a připojit ksobě část odvěké ázerbajdžánské země - Nahorní Garabach. To se stálo vroce 1988, když ještě Arménie a Ázerbajdžán byly ve složení Sovětského Svazu jako svazové republiky. Ale vdůsledku nespravedlné pozice vlády Sovětského Svazu k Ázerbajdžánu a, možná, i nepřání se zabránit tomuto konfliktu poslední se začal rozvíjet a přerostl ve válku.

Chci podtrhnout, že vroce 1923 Nahorně-Garabachskému regiónu Ázerbajdžánu ázerbajdžánskou vládou byl poskytnut status autonomní oblasti a tento región se používal všechna práva autonomie. A proto jakýchkoli objektivních důvodů pro vznik tohoto konfliktu nebylo. Vdobě vzniku konfliktu vNahorním Garabachu prožívalo 185 tisíc obyvatel. 74 procent znich byli Arménové a 25,2 procenta - Ázerbajdžánce.

Dosahujíc realizace svých územních nároků ksousednímu státu Arménie vyprovokovala separatiské teroristické síly v Nahorním Garabachu kozbrojenému protistání. Pak sama začala vojenskou agresi proti Ázerbajdžánu.

Nahorní Garabach se úplně ocitl pod vojenskou kontrolou separatistů a arménských ozbrojených síl, které uskutečnily etnické čištění a vyhnaly všechny Ázerbajdžánce - kolem 50 tisíc lidí. Toto se doprovázelo zabytími a násilím. A Ázerbajdžánské obyvatelé města Chodžaly byli podvrženi genocídě.

Obsadivši Nahorní Garabach arménské ozbrojené síly rozvinuly vojenské operace mimo Nahorně-Garabachské oblasti a obsadily ještě sedm velkých administrativních okresů Ázerbajdžánu.

A tedy roku 1993 20 procent území Ázerbajdžánu bylo obsazeno a do dneška jsou okupovány arménskými ozbrojenými sílami. Je všechno zničeno, rozkrádáno, zlikvidováno na tomto území. Je zlikvidováno víc než 900 velkých a malých osad, kolem 600 škol, 250 zdravotnických úřadů, všechna muzea a památky historie a kultury.

Během konfliktu zahynulo 30 tisíc občan Ázerbajdžánu, víc než 200 tisíc bylo zraněno a stálo se invalidy, tisíce byli zajmuti, někteří se dostali do rukojmí a zmizeli beze stopy. Kolem miliónu Ázerbajdžánců a to je každý osmý občan státu byli připraveni o své země a už je devátý rok žijí ve stanech vnesnesitelně těžkých podmínkách. Ve stanech vyrostla nová generace.

Dnes ve světě není jiného případu, když jeden stát obsadil území jiného a uskutečnil tam hromádné etnické čištění a světová společnost mlčí a dívá se na tuto tragédii. Zákonné nároky Ázerbajdžánu uklidnit útočníka nenacházejí podpory.

Před devíti lety 24. března roku 1992 Rada ministrů SBSE na svém mimořádném zasedání v Chelsinkách rozhodl provést Minskou konferenci pro dosažení všestranního urovnání arméno-ázerbajdžánského, nahorně-garabachského konfliktu. Toto rozhodnutí, které určilo mandat konference a složení jednacího procesu, je moc důležitým.

Vroce 1993 Rada Bezpečnosti OSN několik krát projednávala otázku o obsazení arménskými ozbrojenými sílami území Ázerbajdžánu. Bylo přijato čtyři usnesení - 30. dubna číslo 822, 29. července č. 853, 14. října č. 884, 11. listopadu č. 874.

Vtěchto usneseních Rada Bezpečnosti OSN rozhodně požádala rychlého a bezpodmínečného vyvedení arménských ozbrojených síl zobsazených ázerbajdžánských zemí a také vytvoření podmínek pro návrat uprchlíků a přemíštěných osob do míst jejich trvalého pobytu, do svých rodných zemí. OSN kategoricky podpořil suverenitu a územní celistvost Ázerbajdžánské republiky, potvrdil příslušnost Nahorno-Garabachského regiónu Ázerbajdžánu. Rada Bezpečnosti podpořila také prostřednickou činnost Minské skupiny OBSE.

Ale všechna ta usnesení nebyla splněna a Rada Bezpečnosti OSN do dneška se nepostarala o splnění jí přijatých rozhodnutí.

Vprosinci roku 1994 na samitu SBSE v Budapešti bylo přijato rozhodnutí o intensifikaci činnosti SBSE ve spojitosti s arméno-ázerbajdžánským, nahorně-garabachským konfliktem. Hlavy států SBSE určily obdobní charakter urovnání a soupředsedům Minské konference SBSE nařídily propracovat dohodu o zastavení ozbrojeného konfliktu. Dohoda musela předvídět odstranění základních důsledků konfliktu pro všechny strany a musela stát základem pro svolání Minské konference. Bylo přijato také rozhodnutí o rozšíření voblasti konfliktu mnohonárodních síl SBSE po podpoře míru.

Na samitu OBSE vLisabonu vprosinci roku 1996 byla určena bázová formula urovnání konfliktu. Všechny státy-členy OBSE mimo Republiky Arménie podpořily tři základních zásad urovnání opatřujících územní celistvost Ázerabjdžánské republiky, poskytnutí nejvyšší stůpně samořízení Nahornímu Garabachu ve složení Ázerbajdžánu při zárukách bezpečnosti všemu jeho obyvatelstvu.

Tedy mezinárodní společnost určila právní bázi urovnání, vytvořila jednací instituci a určila úkoly prostředníků.

Po Lisabonském samitu OBSE soupředsedy Minské skupiny jsou tři největších států světa - Rusko, SSA, Francie, - vkteré jsme skládali náděje a doufali jsme, že jejich úsilí dosáhnou urovnání konfliktu, renovace územní celistvosti Ázerbajdžánu a vracení uprchlíků kmístům jejich trvalého pobytu. Ale, bohužel, do dneška se to nestalo. Ani jedno zpřijatých OSN a OBSE rozhodnutí Arménie nesplňuje.

Soupředsedové Minské skupiny dali tři návrhy po urovnání arméno-ázerbajdžánského, nahorně-garabachského konfliktu. První návrh, který byl jimi poskytnut vroce 1997, měl celistné řešení konfliktu, druhý - vříjnu roku 1997 - obdobné jeho řešení. Vlistopadu roku 1998 soupředsedové poskytli nový třetí návrh - návrh o "společném státu".

Ázerbajdžán přijal první a druhý návrh soupředsed jako základ pro vedení jednacího procesu, nehledě na to, že jejich některé návrhy odporovaly normám a zásadám mezinárodního práva, omezovaly zásadu územní celistvosti Ázerbajdžánu. Dokonce i při tom Arménie odmítla přijat tyto návrhy a zaujala zřejmě konstruktivní postavení.

Návrh soupředsed o "společném státu" jsme nepřijali. Pojem "společný stát", který nemá žádnou mezinárodní-právní bázi, míní Nahorní Garabach jako samostátný a územní formovaný stát, poskytuje mu status stejnoprávního sÁzerbajdžánem subjektu "společného státu". Tento návrh úplně odporuje zásadám a normám mezinárodního práva, připravuje Ázerbajdžán o část jeho území a fakticky uzákoňuje arménskou agresi vÁzerbajdžánu.

Myslíme, že se soupředsedové Minské skupiny OBSE museli řídit zásadami mezinárodního práva a efektivněji ovlivňovat jednací proces, napomáhat rychlejšímu urovnání konfliktu, obnovení územní celistvosti Ázerbajdžánu, vracení uprchlíků do míst jejich trvalého pobytu. Neoodělitelné části Ázerbajdžánu Nahornímu Garabachu, možná, bude poskytnut status samořízení vysoké stůpně ve složení Ázerbajdžánu.

Bohužel, soupředsedové se zabývali hlavně prostřednickou činností a neovlivňovali nutně jednací proces ve shodě snormami mezinárodního práva. Naše náděje na vůdce Minské skupiny OBSE ve tváři Ruska, SSA a Francie zatím nemají očekávaných důsledku.

Od dubnu roku 1999 ve Washingtonu podle iniciativy administrace SSA začaly bezprostředné schůze mezi prezidenty Arménie a Ázerbajdžánu. Během minulého období jsme sprezidentem Kočarjanem provedli hodně setkání vŽeněvě, Moskvě, Istambulu, Pařiži, Minsku, Davose, Jaltě a také na hranici naších republik.

Během našeho rozhovoru sprezidentem Arménie jsme se zabývali hlavně hledáním vzájemně přijatelných kompromisů mírného urovnání konfliktu a zjednání dlouhodobého a pevného míru mezi Arménií a Ázerbajdžánem. Chci podtrhnout, že na konci roku 1999 jsme byli blízko kdosažení kompromisu. Ale Arménie zanedlouho odstoupila od dosáhnuté dohody.

Během těžkých jednání arménská strana vždy zaujímala a zaujímá krutou nekonstruktivní pozici. Nemůžeme se domluvit sArménií, protože ona obsadila 20 procent území Ázerbajdžánu, využívá této přednosti na jednáních. Arménie všelijak se usiluje o oddělení části území Ázerbajdžánu, připojení jí ksobě nebo dasáhnutí statu nezávislosti Nahorního Garabachu.

Bohužel, provedení našich schůzí přivedlo ktomu, že soupředsedové Minské skupiny OBSE zaujali čekající pasivní postavení a zredukovali svou činnost kzásadě: "O čem se domluví prezidenti, tohle bude přijatelným i pro OBSE".

Ale my myslíme, že schůze prezidentů nezaměňují činnsotí soupředsed Minské skupiny OBSE. Ale naopak, vzájemně doplňují jeden druhého a jsou vyzvány zajistit pokrok jednacího procesu pro konečné řešení konfliktu.

Ve shodě se zásadami a normami mezinárodního práva, se Stanovy OSN územní celistvost, neotřesitelnost hranic každého nezávislého státu, které jsou vOSN, se musí dodržovat všemi a zvláště OBSE, která vzala na sebe odpovědnost za řešení tohoto konfliktu. OBSE a její Minská skupina musí tvrdě dodržovat tyto zásady a všelijak napomáhat přisnému jejímu dodržování.

Situace, která je dnes vjednacím procesu, tvoří nebezpečný precedent vmezinárodních vztazích.

Místo přisného dodržování norm a zásad mezinárodního práva, jejich upevnění, zjevuje se nerozhodnost mezinárodního společenstva. Důkladné normy a zásady mezinárodního práva jako neotřesitelnost územní celistvosti, hranic se pohybuje a takhle se narušují piliře desítiletí formované mezinárodní praxe, mezinárodního práva vzájmu 100 tisícům Arménů prožívajícím vNahorno-Garabachském regiónu Ázerbajdžánské republiky. Ale mír, stabilita a bezpečnost dosáhnuté vdůsledku přiznání vojenské agrese nemůžou být pevnými a dlouhodobými.

Po vyložení historie vyvinutého stavu v arméno-ázerbajdžánském, nahorně-garabachském konfliktu oznamuji, že Ázerbajdžán zůstává přívržencem míru, dodržování režímu zastavení ohně dosáhnutého ještě vkvětnu roku 1994. My i dále budeme vynakládat úsilí pro dosažení úplného urovnání konfliktu mírnou cestou.

Spolu stím všechno mnou řečené myslím, dává vám možnost si představit vjak jsme těžkém stavu. A proto se obrátím na soupředsedy Minské skupiny OBSE - Rusko, SSA, Francii svýzvou aktivovat svá úsilí pro zastavení ozbrojeného konfliktu a zjednání pevného míru.

Není nutno dokazovat, že na ukončení konfliktu, zjednání míru je nejvíc zainteresován Ázerbajdžán, 20 procent území kterého je vobsazení, stovky tisíc občan žijí ve stanech. Jasně, že zjednání míru mezi Arménií a Ázerbajdžánem bude mít obrovský význam i pro stabilitu, i pro bezpečnost na celém Jižním Kavkazu.

Přišli jsme na tuto schůzi svelkou nádějí a spočítáme saktivními úsilí soupředsed Minské skupiny OBSE - Ruska, SSA, Francie a také skonstruktivní pozici Republiky Arménie.

© aliyev-heritage.org