Vážený pane Prezidente!

Chtěl bych vám vyjádřit svou hlubokou znepokojivost vsouvislosti snepřítomností progresu vurovnání arméno-ázerbajdžánského konfliktu. Územní celistvost Ázerbajdžánu stejně jak i dřív zůstává narušenou, 20 procent ázerbajdžánských zemí se stále nachází vokupaci arménských ozbrojených síl, jeden milión ázerbajdžánských uprchlíků násilně vyhnaných zrodných krajin už pět roků se podrobují velkým ztrátám. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 822, 853, 874, 884 snárokem bezpodmínečného vývodu arménských ozbrojených síl zobsazených území se neplní.

Jak je známo, scílem mírného urovnání konfliktu vkvětnu roku 1992 byla vytvořena Minská skupina OBSE a byl určen mandát budoucí mírné konference. Na konferenci Arménie a Ázerbajdžán byly uznány jako strany konfliktu, i ázerbajdžánská i arménská obci Nahorního Garabachu - jako zaujmuté strany. Nehledě na to, agrese republiky Arménie, která se začala proti Ázerbajdžánu vroce 1988, pokračovala a spolu sNahorně-Garabachskou autonomní oblastí byly obsazeny ještě sedm velkých obvodů Ázerbajdžánu.

Během minulých sedmi roků byla vynaložena velká úsilí pro vytvoření účinného procesu jednání vramcích Minské skupiny. Ale vsouvislosti sdestruktivní pozicí republiky Arménie se jednání pořád dostávala do slepé uličky a neměla pozitívní výsledky.

Vdůsledku úsilí námi vynakládaných pro mírné řešení konfliktu a v důsledku podpory těchto úsilí Minskou skupinou vkvětnu roku 1994 byl dosáhnut režim zastavení palby, který pokračuje do dneška. Rozhodnutí učiněné na Budapešťském samitu OBSE vprosinci roku 1994 o vytvoření mnohonárodnostních mezinárodních síl, které musely přijet do regiónu a zajistit likvidaci důsledků ozbrojeného konfliktu, a také rozhodnutí Lisabonského samitu OBSE vprosinci roku 1996, která určila mezinárodní právní bázi urovnání konfliktu po podepsání mírné dohody, se můžou pokládat za velká politická dosáhnutí mimořádného významu pro spravedlivé urovnání arméno-ázerbajdžánského konfliktu. Ale vdůsledku obstrukce, která pokračuje republikou Arménií, a neschopnosti OBSE ji vyzvat kpořádku, rozhodnutí těchto samitu nejsou splněna.

Jak je známo, 1. června roku 1997 soupředsedové Minské skupiny OBSE vosobě Ruska, SSA a Francie opírajíc na lisabonské zásady upravení konfliktu navrhli projekt všestranní dohody ze dvou částí - zastavení ozbrojeného konfliktu a určení statu Nahorního Garabachu. Ve stejnou dobu jak ázerbajdžánská strana přijala tyto návrhy soupředsed, Arménie vyjádřila svůj nesouhlas snimi. Arménie nepřála uznat územní celistvost Ázerbajdžánské republiky a také se odvolávala na nemožnost určení statu Nahorního Garabachu do svolání Minské konference, odmítla návrh soupředsed. Mimochodem, je nutno podtrhnout, že 20. června roku 1997 během známé tehdy Denverské schůze vSSA prezidenti Ruska, SSA a Francie ve zvláštní žádosti poznamenali, že podporují tyto návrhy.

19. září roku 1997 soupředsedové Minské skupiny vznésli nový, druhý po Lisabonském samitu návrh, který předvídal urovnání konfliktu po etapách. Ve shodě stímto návrhem se na první etapě předvídá osvobození šesti obsazených obvodů svýjimkou Lačinského obvodu, který se nachází mimo administratívních hranic bývalé Nahorně-Garabachské autonomní oblasti Ázerbajdžánu; uskutečnění operace OBSE zaměřené na obranu míra; vrácení uprchlíků na osvobozené země a také obnovu zničených vdůsledku války komunikací důležitých pro životní činnost Arménii a obsazeného jí Nahorního Garabachu. Pak na druhé etapě po likvidaci důsledků ozbrojeného konfliktu se strany musely dát do určení statu Nahorního Garabachu ve složení Ázerbajdžánské republiky a do učinění opatření pro jeho bezpečnost.

10. října roku 1997 ve Strasburgu Ázerbajdžán a Arménie na úrovni prezidentů obou států se souhlasily pokračovat proces jednání na základě návrhů od 19. září roku 1997, což nám dalo možnost doufat v úspěch procesu jednání pro dosažení spravedlivého upravení konfliktu. Ale pak výslužba Prezidenta Arménie Levona Ter-Petrosjana a zuřivost pozice nové vlády Arménie zlikvidovaly možnost návrhu jednání na tomto spravedlivém základě.

Po dlouhotrvající přestávce představitelé soupředsed Minské skupiny, je možno, že přáli oživit proces jednání a 9. listopadu roku 1997 vznésli třetí návrh, který moc zklámal ázerbajdžánskou stranu a nedal možnost pokračovat jednání. Tento návrh se opíral na neexistující ve světové praxi idea \"společného státu\" a byl otstoupením od minulé pozice, která vytéká zřešení a principů potvrzených dvěmi samity OBSE. Tyto návrhy ve skutečnosti vyzdvihují Nahorní Garabach jako státní územní složení ve formě republiky a poskytují mu rávný sÁzerbajdžánem status vramcích vymyšleného \"společného státu\". Spolu stím odvolání na to, že tento \"společný stát\" bude vytvořen vramcích mezinárodně uznaných hranic Ázerbajdžánu nedává záruky suverenity a územní celistvosti Ázerbajdžánu, ve skutečnosti je narušuje.

Myslím, že nepromyšlené činy prostředníků, samozřejmě, učinily velkou škodu procesu upravování a přenechaly ho dozadu. A tohle u nás vyzývá hluboké znepokojení, zejména proto, že, jak nejedenkrát bylo oznámeno, Ruská federace pokračuje zesíleně ozbrojovat republiku Arménie. Jasným tomu důkazem je poslání Ruskem do Arménie letadel MIG-29 a raket C-300 hned po nezákonném přepravování ozbrojení včástce jeden miliard dolarů SSA.

Podle mě, jestli soupředsedové projeví odhodlanost, jestli vedoucí SSA, Ruska a Francie neučiní působivá opatření, tehdy nebude možným dosáhnout spravedlivého upravení arméno-ázerbajdžánského konfliktu. Věrnost třem zásadám Lisabonského samitu, o níž hlasovaly 53 států světa, má zvláštní význam.

Zvažujíc tohle všechno, vážený pane Prezidente, obrácím se na vás, a jako na soupředsedu Minské skupiny OBSE, a naléhavě prosím zesílit Vaši osobní činnost a také práci vnějši politické správy vašeho státu pro rychlejší upravování na základě zásad Lisabonského samitu tohoto protáhnutého konfliktu, který je zdrojem vážného nebezpečí pro mír a stabilitu v Evropě.