Projev prezidenta Ázerbájdžánské republiky Gejdara Alijeva na slavnostním jubilejním setkání věnovanému 110 výročí narození velikého ázerbájdžánského skladatele Uzeira Gadžibekova – Palác Republiky, 18. září 1995

Vážené dámy a pánové!

Drazí bratři a sestry!

Srdečně Vás vítám u příležitosti velikého svátku, národního svátku ázerbájdžánského národa, svátku kultury, hudby, u příležitosti 110. výročí narození Uzeira Gadžibekova.

Uzeir Gadžibekov byl jednou z nejvýraznějších osobností našeho lidu, u které byl přirozený obrovský talent od narození, která byla velmi obětavá, velmi vzdělaná, byla velkým patriotem, vykonávala veřejnou a politickou činnost, on byl zřetelnou osobností, která byla avantgardou světových koryfejů, představitelů Ázerbájdžánu.

Uzeir Gadžibekov se narodil v jednom z překrásných koutků Ázerbájdžánu – Agdžabedi,  základní vzdělání získal v Šumi, nasákla do něj atmosféra posvátné Šumi, mira Natavan, umění, myšlenky učitele hudby Mir Mochsuna Navvara, poté získal vyšší vzdělání v Gorijském semináři a nakonec ukončil konservatoř v Sankt-Peterburgu a tak se vydal na cestu velkého umění, zářící tvorby a důstojně prošel touto tvůrčí cestou, zaujal zřetelné místo v historii ázerbájdžánského národa.

Od dětství, od mladých let, Uzeir Gadžibekov sae díky svému přirozenému talentu snažil mnohému naučit a také se tomu naučil. On byl schopen se naučit historii Ázerbájdžánu, historii kultury a hudby našeho národa, hodně ho to táhlo k hudbě. Využil všechno to, co v něm bylo, využil bohatých pokladů ázerbájdžánského národa a už ve 22 letech napsal a představil světu operu „Lejli i Medžnun“, tímto způsobem získal proslulost jako velký skladatel a začal vyvíjet činnost.

Historie operního umění v Ázerbájdžánu začíná od opery „Lejli a Medžnun“. Ázerbájdžánský národ má velmi bohatou a pestrou historii divadla. Zakladatelem divadla byl Mirza Fatali Achundov. A zakladatelem ázerbájdžánského operního umění, operního divadla je Uzeir Gadžibekov. Díky jeho tvorbě, na základě jeho tvorby, v rezultátu jeho neopakovatelné činnosti se Ázerbájdžánu začalo rozvíjet operní umění, divadlo opery a baletu a dnes je u nás celosvětově známé operní umění, divadlo opery a baletu.

Mezitím Uzeir Gadžibekov postupně napsal překrásné, významné hudební skladby a díky těmto velkým dílům se stal velmi známým – operety Aršin mala alan, O olmasyn by olsun, pak zasvětil svou činnost rozvoji ázerbájdžánské hudby, kultury. Velký krok započal Uzeir Gadžibekov napsáním opery „Lejli a Medžnun „. Na základě poémy velikého Muhammeda

Fizuli, využívaje jeho díla, folklór, lidovou hudbu, písně našeho národa, poprvé do not převedl a zapsal hudbu  Ázerbájdžánu, která vznikla během století, zajistil její realizaci a provedení velkým symfonickým orchestrem, který sám řídil a dirigoval.

Historie Ázerbájdžánu je velmi bohatá v oblasti kultury, vědy, literatury, architektury. Máme literaturu mnoha století – Nizami, Chagani, Fizuli, Nasimi, Vagif a ostatními za nimi následujícími génii. U nás jsou velmi starobylé památky architektury. Máme starobylé vzory výtvarného umění. Ázerbájdžánský národ přinesl velký vklad do pokladnice světové civilizace.

Nejčelnější místo mezi nimi zaujímal v celém světě proslavený Uzeir Gadžibekov, který vytvořil hudební díla, které se rozšířily po celém světě, který systematizoval, upravil a světu představil hudbu Ázerbájdžánu, která vznikala v průběhu mnoha staletí. Celý svůj život až do posledního dne Uzeir Gadžibekov zasvětil rozvoji kultury, hudby Ázerbájdžánu, vzdělávání, osvětě lidí. Byl i spisovatelem, publicistou a vědcem, osvícencem, filosofem, veřejným a politickým činitelem, aktivně se účastnil i ve státních záležitostech.

V době i po vytvoření v roce 1918 v Ázerbájdžánu první demokratické republiky   Uzeir Gadžibekov byl jedním z aktivních účastníků probíhajících v tu dobu veřejných a politických procesů. Jako významná osobnost, měl velký vliv, aby tyto procesy šly ve správném směru, nasměroval velké úsilí pro zvýšení nacionálního cítění, vlastní důstojnosti našeho národa v tu dobu, v tuto složitou dobu.

Opracoval a, vykonával činnost pro život, rozvoj první demokratické republiky Ázerbájdžán. S velkým úsilím pomáhal zabezpečovat teritoriální celistvost Ázerbájdžánu. Jeho rekomendace, rady a pokyny ázerbájdžánskému zmocněnci, který odcestoval do Paříže na konferenci ve Versailles – mladší bratr Uzeira Gadžibekova  - Džejchun Gadžibekov  byl rovněž členem delegace, jsou tohoto živým příkladem. Uzeir Gadžibekov     byl redaktorem novin prvního nezávislého Ázerbájdžánského státu a měl neobyčejně velké zásluhy pro činnost těchto novin, jak svými články, tak i jejich vedením.

I poslední dobou byl Uzeir Gadžibekov vždy v samém centru veřejného života  Ázerbájdžánu. On vykonával vždy velmi velké kroky, opatření pro to, aby uchránil národ od negramotnosti, aby zvýšil kulturní úroveň lidu, rozvíjet kulturu. S jeho činností je rovněž spojeno založení a vytvoření hudební školy v Ázerbájdžánu, objevení vyššího hudebního vzdělání, široký rozvoj umění.

Pod vlivem Uzeira Gadžibekova byla v Ázerbájdžánu objevena a vychována celá plejáda skladatelů. Mohu říci, že Uzeir Gadžibekov byl prvním skladatelem v historii Ázerbájdžánu. Všichni následující skladatelé Ázerbájdžánu byli jeho bezprostředními žáky, následující a budoucí pokolení studovali, získali své vzdělání, vyrostli, zasvětili se skladatelskému umění a vytvořili nové a nové hudební skladby a díla pod vlivem jeho děl a skladeb, pod vlivem jeho tvorby.

Velký význam v díle Uzeira Gadžibekova sehrává nejenom hudba, ale i její společensko-politický a morální obsah. Ve všech skladbách a dílech skladatele se zdůrazňuje svoboda člověka, čistota, upřímnost člověka, vztah lidí přítele k příteli. To je obsaženo i v „Lejli a Medžnune“. Rovněž tak i v „Aršin mal alane“, Mešedi Ibane“ a nakonec i ve vrcholném díle Uzeira Gadžibekova „Këroglu“ a ostatních dílech a skladbách. Jednou z hlavních zvláštností tvorby Uzeira Gadžibekova je ta skutečnost, že on tvořil nejenom hudbu, ale nacházel, vytvářel celou tématiku svých děl. Témata, kdy nad jejich smyslem, obsahem se zamýšlel a která si vybíral, hudba, vytvořená na základě těchto témat, kdy dramatická díla vůbec nemají náhodný charakter. I opera  „Lejli a Medžnune“  nebyla vytvořena náhodně. Humánní, lidské pocity, volnomyšlenkářství, čistá, světlá láska člověka ke člověku v poémě, napsané a vytvořené naším velikým básníkem Muhammedom Fizuli podle legendy „Lejli a Medžnune“, natolik zainteresovaly  Uzeira Gadžibekova, že konkrétně proto se obrátil k tvorbě Muhammeda Fizuli při tvorbě svého prvního díla, vybral si toto téma a vytvořil podle toho své nesmrtelné dílo. 87 let se toto dílo hraje na ázerbájdžánské scéně a my věříme, že bude žít i navěky.

V operetách „Aršin mala lan“, „O olmasyn, by olsun“ Uzeir Gadžibekov postavil před sebou nejenom za cíl předat lidem spokojenost z krásné hudby, rozesmát je postavami a hrdiny vytvořených děl, rozveselit je, ale i druhými cíli. Jeho cílem byla kritika, odhalení s pomocí vlivného prostředku – hudby- odhalení záporných rysů v životě naší společnosti – nehybnost, nevědomost celé řady zvyklostí a zvyků, kvůli kterým zaostával náš lid, otevření očí našemu národu, vést ho cestou kupředu, zlepšení kulturnosti a morálky našeho národa a lidu. S pomocí hudebního díla se to lépe sděluje lidem.

Mimochodem, chtěl bych vám říci svou myšlenku. Každé umělecké dílo má vliv na lidi a je jasné, že i kladný vliv, má velký vliv i na formování, rozvoj jejich charakterů, zvýšení jejich kulturní úrovně. Ale vliv, který se uskutečňuje prostřednictvím hudebního díla bývá  silnější nežli vliv druhých děl. Jestliže vzít na vědomí tu skutečnost, že velká část našeho obyvatelstva byla v počátku našeho století negramotná, nebyla schopná číst knihy a knih bylo v tu dobu velice málo, neexistovalo kino, televize a ani jiné prostředky, to si představte jakou velkou zásluhu měl Uzeir Gadžibekov, když zprostředkoval lidem své myšlenky, slova Muhammeda Fizuli prostřednictvím svojí opery, prostřednictvím svých operet „Aršin mala lan“, „O olmasyn, by olsun“ a jinými, on měl obrovské zásluhy v mravním a kulturním rozvoji a růstu našeho lidu a národa.

Jak už jsem řekl, Uzeir Gadžibekov ve všech svých dílech oslavoval svobodu člověka, svobodu lidu a národa, protestoval a stávkoval proti despotizmu, násilí, tyranii. Využití Uzeirem  Gadžibekovem velikého dostana našeho národa „Këroglu“ je velkou a nezapomenutelnou událostí v historii naší kultury, uměleckého života Ázerbájdžánu.

Dastan „Këroglu“ po staletí provázel jedno pokolení za druhým a došel do našich dnů. Dastan „Këroglu“ vždy vyzýval lidi k hrdinství, chrabrosti. Tento dastan vytvářel v lidech hrdinské, chrabré, vlastenecké nálady. Dastan „Këroglu“  vyzýval lidi k boji za svobodu, proti násilí. Dastan „Këroglu“ byl milován proto, že jsou v shromážděny nejcennější pro život, pro budoucnost národa, myšlenky. Vytvoření Uzeirem Gadžibekovem opery „Këroglu“ bylo počinem pro to, aby se více aktivní formou přiblížil Dastan „Këroglu“ nejen našemu lidu, ale i celé světové veřejnosti, ještě jednou připomínám, že to je největší revoluční událost v naší kultuře.

Do dnešního dne je  Uzeir Gadžibekov známý jako veliký skladatel, hudebník, vědec.  Když oslavujeme jeho výročí, vždy jsme vysvětlovali tyto strany tvorby Uzeira Gadžibekova.

Pamatuji si, jak jsme velice slavnostně oslavovali 90. výročí Uzeira Gadžibekova. V roce 1973 jsme organizovali 90. výročí Uzeira Gadžibekova, slavnostně jsme ho oslavili nejenom v Ázerbájdžánu, ale podle možností i v hlavním městě Sovětského svazu a v ostatních republikách, ve světě. V Ázerbájdžánu, v Baku je dům Uzeira Gadžibekova, ve kterém on bydlel , se stal prvním domem muzeem představitele kultury. V roce 1975 před 20 lety se otevřel tento dům-muzeum Uzeira Gadžibekova. Všichni jsme velice spokojeni tím, že už 20 let tento dům – muzeum slouží rozvoji, zvýšení kultury ázerbájdžánského lidu a národa. Ode dne založení a otevření tento dům – muzeum řídí spolubojovník Uzeira Gadžibekova Ramazan Chalilov. Podepsal jsem příkaz na jeho vyznamenání nejvyšším vyznamenáním Ázerbájdžánu – Řádem „Slávy“ z velké zásluhy.

Ramazan Chalilov je velice šťastný člověk, který dovršil věku 95 let a ještě dnes je aktivně činný. On bok po boku šel s Uzeirem Gadžibekovem, on je pro nás jeho symbolem. Z tohoto důvodu je nám drahý a na štěstí ještě dneska žije. Předpokládám, že ještě oslavíme jeho 100. výročí.

V roce 1985 s velkou slávou bylo oslavováno 100. jubilejní výročí Uzeira Gadžibekova – i v Ázerbájdžánu, i v Moskvě – hlavním městě tehdejšího Sovětského svazu. Když jsme oslavovali jeho jubileum v jednom z největších sálů Moskvy – Sloupovém sálu, představitelé všech republik Sovětského svazu vyjádřili své vzpomínky na Uzeira Gadžibekova. Když jsem toto vše slyšel, byly jsme toho svědky, všichni jsme pocítili velikou hrdost.

Nakonec dnes tu oslavujeme 110. výročí Uzeira Gadžibekova. Osobně jsem velice šťasten, že jsem řídil a byl jsem organizátorem oslav 90, 100 a 110. výročí jubilea Uzeira Gadžibekova.

Slova, která byla řečena v dílech vědců, kteří zkoumali Uzeira Gadžibekova a hlavně ve velké částí vystoupení slavnostních ceremoniích byly věnovány činnosti a tvorbě v oblasti hudby. Není náhodou že na těchto oslavách vždy vystupňovali hudební vědci, skladatelé, hudebníci. Může se stát, že poprvé na slavnostní ceremonii jubilea Uzeira Gadžibekova pronáší projev prezident Ázerbájdžánu. Toto není náhoda. Protože Uzeir Gadžibekov – je veliký skladatel, hudebník a v tu dobu veliký vědec, filosof, osvícenec. Díla Uzeira Gadžibekova a i jeho činnost sehráli velkou roli při vzniku, formování, rozvoji pocitů národního obrození, národního probuzení, národního poznání. Ážerbájdžánci – naše mládež, občané, byly podníceny dílem Uzeira Gadžibekova, si ještě více  zamilovali naší vlast; když poslouchali jeho hudbu a byly pod vlivem id eí a myšlenek, které vznikali pod vlivem jeho hudby ajeho díla, oni pocítili, že jejich vlast, jejich země, národ jsou jim drahé, jsou rodné pro každého člověka.

Uzeir Gadžibekov byl velikým občanem. Ještě jednou opakuji, že tvorba Uzeira Gadžibekova v letech 1918-1920, v tomto těžkém období, v období první nezávislé Ázerbájdžánské republiky je neopakovatelné. Činnost Uzeira Gadžibekova  byla neobyčejně významná a důležitá i v poslední dobu.

Jak vidíme z historie, Uzeir Gadžibekov žil v období tří vlád. Doba kdy se narodil, kdy se objevil na světě, byla dobou carského Ruska  v Ázerbájdžánu. Posléze byla v roce 1918 vytvořena a založena první demokratická republika. Přibližně po dobu dvou let trvala doba nezávislé Ázerbájdžánské republiky. Poté se v Ázerbájdžánu nastoupila sovětská moc a tato moc vládla a existovala do roku 1991-1992. V průběhu všech těchto tří etap Uzeir Gadžibekov sloužil svému lidu a národu a to nezávisle od charakteru formy moci a vlády. V dnešní době je důvodné hovořit o tom, co si myslel: jaká by nebyla moc a vláda, člověk, který věrně slouží svému lidu a národu, který se snaží posunout svůj národ vpřed, nemusí počítat s ničím. Uzeir Gadžibekov už byl takový.

Když v minulosti přišla řeč na životní cestu  Uzeira Gadžibekova , hovořilo se o jeho tvorbě a vytvořených dílech, ale nehovořilo se o jeho společenské a politické činnosti v té době. Někdy v tichosti se hovořilo o tom, že Uzeir Gadžibekov byl členem musavatské vlády atd., ale že toto není nutné zdůrazňovat. V poslední dobu od roku 1920 do roku 1948, do dne své smrti, žil Uzeir Gadžibekov v období sovětské moci a vlády. Tato doba byla pro  tvorbu Uzeira Gadžibekova  rovněž velmi plodná, velmi produktivní, velice cenná, měla velký význam pro náš lid a národ.

Poté, co se dnes v naší republice změnil společenský a politický systém, nesmíme být nemocní stejnou nemocí jako dříve, přehánět význam jedné doby a skrývat druhé období. Od roku 1885, ode dne svého narození, až do roku 1948, to znamená až do své smrti, byl významným synem ázerbájdžánského národa, sloužil ázerbájdžánskému lidu v jakémkoliv systému, jakékoliv vládě a moci, využívajíc své možnosti, vždy posunoval svůj lid a národ vpřed.

Když hovoříme o činnosti Uzeira Gadžibekova do roku 1920, je rovněž nezbytné vysoko ohodnotit jeho další činnost. Uzeir Gadžibekov sehrál velmi vážnou a neocenitelnou roli v rozkvětu kultury v Ázerbájdžánu – v dnešní době s pocitem hrdosti můžeme říci, že, ano, ve XX. století i po 20 roce našeho století se v naší republice rozvíjela kultura, byla vytvořena velká kulturní armáda, náš lid a národ se stal gramotným, zvýšila se kulturní úroveň. Ve všem tomto byla neocenitelná a nepostradatelná role Uzeira Gadžibekova.

V roce 1937 Uzeir Gadžibekov představil  svou operu „Këroglu“. Ještě jednou opakuji, toto byla velká revoluční událost v historii našeho lidu a národa, v naší kultuře. Kultura Ázerbájdžánu tehdy přišla do hlavního města tehdejšího Sovětského svazu – do Moskvy, dílem Këroglu“. Sovětský svaz byl tehdy velikým státem. V hlavním městě Ruska, které mělo starobylou historii, v Kremelském paláci, byl Uzeir Gadžibekov přivítán s velkým respektem a úctou. Jestliže v té době Uzeir Gadžibekov získal vzdělání na konzervatoři v Peterburgu jako student, tak v roce 1937 byl přivítán s velkým respektem a úctou v největším paláci ruských carů – v Kremelském paláci.  Toto všechno je velká historie. Nic z toho nesmí být zapomenuto.

V období Velké vlastenecké války v letech 1941-1945 pro zvednutí a zvýšení patriotického ducha našeho národa a lidu napsal a vytvořil Uzeir Gadžibekov nádherná díla – pochody, písně a tím prokázal své zásluhy ve věci vítězství nad fašismem, dokonce získal za své prostředky letadlo a odevzdal ho na frontu. To je ten samý Uzeir Gadžibekov.

Uzeir Gadžibekov byl aktivní a účastnil se veřejného a politického života v Ázerbájdžánu a to i v letech 1918-1920 a rovněž od roku 1920 do roku 1948. Uzeir Gadžibekov byl v té době členem parlamentu v Ázerbájdžánu, v parlamentu Sovětského svazu – Sovětský svaz byl velikým státem a měl svůj parlament, jaké hodnocení dávat tomu nebo jinému parlamentu, to už je jiná otázka – byl členem těchto parlamentů a považoval za čest nosit toto jméno. Toto také není potřebné zapomínat. Uzeir Gadžibekov je náš – celou svou existencí, celou svou tvorbou.

Jednou z největších zásluh Uzeira Gadžibekova je, že složil a vytvořil první hymnu Ázerbájdžánské republiky. Později byla tato hymna zrušena a v roce 1945 byla napsána nová hymna Sovětské socialistické republiky. Tuto rovněž vytvořil Uzeir Gadžibekov. Nakonec, po získání nezávislosti Ázerbájdžánu jsme se vrátili k hymně vytvořené v roce 1919 Uzeirem Gadžibekovem, je to všemi velice oblíbená státní hymna. Všechno to je historie Ázerbájdžánu. Všechno toto jsou etapy životní cesty Uzeira Gadžibekova.

Každý den, který prožil Uzeir Gadžibekov, je pro nás drahý. Každé umělecké dílo, každý notový list Uzeira Gadžibekova jsou pro nás velmi cenné. Veřejná, společenská a politická činnost Uzeira Gadžibekova je pro nás cenná od samého začátku až do konce. Protože to všechno sloužilo k obrození ázerbájdžánského lidu a národa, rozvoji kultury, aby národ poznal sám sebe. Všechny tyto zásluhy nemohou být nikdy zapomenuty. Tyto zásluhy jsou neopakovatelné a neocenitelné.

Z tohoto důvodu je tvorba Uzeira Gadžibekova národním bohatstvím ázerbájdžánského národa. Osobnost samotného Uzeira Gadžibekova je pak hrdostí ázerbájdžánského národa, naší národní hrdostí.

Svou mladost Uzeir Gadžibekov prožil v Šumi – drahé, posvátné město pro každého ázerbájdžánce. Uzeir Gadžibekov  vždy bojoval za zachování teritoriální celistvosti Ázerbájdžánu. Když pročítáš jeho články, napsané v letech 1918 – 1920, tak si hned myslíš: jak jsou aktuální pro tyto dnešní den ! Dnes opět vznikla a nastala tehdejší situace. Agrese Arménie proti Ázerbájdžánu, pokus o uchvácení našich zemí a obrana naší země našimi patrioty. V tu dobu tomu také tak bylo. Všichni následujeme cesty proložené takovými lidmi jako byl Uzeir Gadžibekov, snažíme se udržet a ochránit nezávislost Ázerbájdžánu, teritoriální celistvost Ázerbájdžánu.

 Proto i v domovině  Uzeira Gadžibekova - celý Ázerbájdžán je jeho domovinou, ale on své mládí prožil v Šumi byl založen a vytvořen dům – muzeum. Někteří z přítomných, určitě, ho navštívili. Já jsem ho rovněž několikrát navštívil. V Šume bude rovněž postaven památník Uzeira Gadžibekova. Tam postaví nejenom památník Uzeira Gadžibekova, ale rovněž naší přední osobnosti koryfeji Bjul – Bjulovi, znamenité osobnosti Natavan, jsou i jiné památníky.

V květnu roku 1992 byla Šuma okupována arménskou stranou. Okupanti mnohé zničili, včetně památek a památníků naší kultury. Oni nejenže zdevastovali a zničili památníky Uzeira Gadžibekova, Bjul – Bjula, Natavan, ale dělali taková zvěrstva, že do památníků stříleli. Velkým úsilím se podařilo, za pomoci a prostřednictvím Gruzie,  získat tyto památník zpět do Ázerbájdžánu,  v současné době jsou vystaveny a exponovány v Muzeu umění. Návštěvníci tohoto muzea mohou sami vidět, kolikrát bylo na památník Uzeira Gadžibekova vystřeleno ze samopalů, pušek. Tyto nepřátelé se snažily ve své době těmito kulkami zasáhnout samotného Uzeira Gadžibekova, ale to se jim nepodařilo. A nyní těmito kulkami střílejí do památníku. To jsou pro nás velmi těžké chvíle, které nám přinášejí nám strádání situace. Ale je to pravda, která ukazuje jaká může být divokost a barbarství. Fašismus, zvěrstvo nezná žádné krajní meze. Tyto činy arménských okupantů ukazují a hovoří právě o tomto.

Ale ať si arménští okupanti nemyslí, že tyto kulky mohou vyvolat pochybnosti k tvorbě  Uzeira Gadžibekova, Bjul – Bjula, Natavan, ne ! Ať si nemyslí, že kulky mohou zviklat a rozkolísat morálku ázerbájdžánského národa, nikdy ! Ať si nemyslí, že okupace Šumi může trvat věčně ! Ne, to se nemůže nikdy stát !

Oslavujíc dnes 110. jubilejní výročí Uzeira Gadžibekova, vyjadřujeme svou přesvědčenost v tom, že dědictví Uzeira Gadžibekova bude žít a všechna místa kde on žil, se stanou poutními místy. Pevně věříme, že ázerbájdžánské území bude osvobozeno od arménských okupantů. Pevně věříme, že Šumi, bude osvobozeno. Pevně věříme, že bude osvobozen celý Karabach, všechny naše okupované země, nezávislý Ázerbájdžán bude hospodářem na celém svém území, svých státních hranic.

Pro toto jsou vytvořeny velké předpoklady. Nyní již po dobu šestnácti měsíců panuje režim příměří a zastavení bojů ve válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem. My se snažíme takovouto cestou, mírovou cestou osvobodit naše území a zabezpečit naši teritoriální celistvost. Přijatá opatření, činnost mezinárodních organizací, naše aktivní činnost v rámci činnosti mezinárodních organizací a následně námi prováděná politika jsou toho svědectvím.

Velké státy rovněž vynakládají úsilí pro mírové řešení této otázky, mezinárodní organizace zajišťují a provádějí svou činnost v rámci Minské skupiny. Věřím tomu, že se jim podaří zesílit jejich činnost. Protože žádný stát nemůže schvalovat okupaci. Žádný stát nemůže schvalovat separatismus. Žádný stát nemůže schvalovat agresi. Jestli je tomu tak, jestliže existuje spravedlnost, jestliže mezinárodní normy budou i v budoucnosti schvalovány v míru, to tehdy, je naše věc správná a dosáhneme konečného vyřešení těchto otázek správnou cestou.

V tu  dobu, tvorba Uzeira Gadžibekova, tak jako vždy, burcovala lidi k patriotismu a i dnes vyzývá občany Ázerbájdžánu k patriotismu. Jestliže dnes ctíme památku Uzeira Gadžibekova, ještě jednou vysoko oceňujeme jeho tvorbu a ještě více musíme rozvíjet a ctít v sobě patriotismus, které jsou vrcholem jeho tvorby. Musíme se připravovat na budoucnost s těmito pocity.

Musíme být hospodáři ve své zemi. Musíme řešit otázky mírovou cestou. Ať to stojí co to stojí. A Šuma i Karabach a všechna naše okupovaná území budou osvobozeny jakoukoliv cestou – díky vůli ázerbájdžánského národa, díky odvaze hrdinských synů Ázerbájdžánu, teritoriální celistvost Ázerbájdžánu bude zabezpečena.

S tímto přáním, s těmito myšlenkami vám přeji, celému ázerbájdžánskému lidu a národu šťastný život, mnoho úspěchů. Já skláním svoji hlavu před památkou Uzeira Gadžibekova. Celý ázerbájdžánský národ sklání svoji hlavu před památkou Uzeira Gadžibekova. Vyrážíme svoji hlubokou úctu a respekt k jeho památce, a dnes ještě jednou vyzývám náš lid a národ k jednotě. Vyzývám všechny k odvaze, hrdinství, patriotismu ve jménu udržení  dědictví  Uzeira Gadžibekova, ve jménu zachování naší kultury, morálky. Děkuji!