Projev Prezidenta Ázerbajdžánské republiky Gejdara Alijeva na slavnostní ceremonii věnované pokládádní základů hlavního exportného potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan na Sangačalském terminálu blízko hlavního města Ázerbajdžánu. 18. října roku 2002

Vaše excelence vážený Prezidente Turecké republiky Achmete Nedždete Sezere!

Vaše excelence vážený Prezidente Gruzie Eduarde Ševardnadze!

Vážený ministře energetiky Spojených států Amerických Spensere Abrachame!

Vážené paní a pánové, hosti!

Srdečně vás všechny vítám v Ázerbajdžánu a děkuju shromážděným tady kvůli uskutečnění projektu, který má důležitý význam.

Dnes se koná ceremonie pokládání základů pro začátek budování hlavního exportního potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan, které tady shromáždila nás všechny včetně ty, kdo přijel do Ázerbajdžánu zdalekých států, aby spolu snámi zúčastnili té slavnosti. Tento velký projekt je už znám vcelém světě a světová veřejnost už mnohé roky duskutuje o tom projektu.

Tento projekt byl zakládán vroce 1994 na začátku uskutečňování naftové strategie Ázerbajdžánu při podepsání 20. září roku 1994 smlouvy o společném osvojení rozmíštěných vÁzerbajdžánu, vBaku, vázerbajdžánském sektoru Kaspického moře ložisk \"Azeri\", \"Čirag\", \"Gunešli\" mezi Státní naftovou společností Ázerbajdžánu a 11 velkými naftovými společnostmi světa. Tato smlouva vyvolála široký ozvuk vcelem světě a nebylo náhodou to, že byla jmenována \"Smlouvou století\". Podepisujíc tuto smlouvu, samozřejmě, že jsme plánovali dobývat vbudoucnosti na ložiscích \"Azeri\", \"Čirag\", \"Gunešli\" víc než 50 miliónů tuny nafty. Ale dobývaná nafta se musí vyvážet na světové trhy. Pro to existovaly různé cesty, různé trati. Ale my - Ázerbajdžán - spolu snašimi kamarády - Tureckou republikou, Gruzií a samozřejmě, že se společnostmi účastnícími se tohoto projektu - jsme rozhodli dodávat dobývanou vbudoucnosti naftu pomocí potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan do tureckého přístavu Džejchan vStředozemním moři.

Toto rozhodnutí vyvolalo hodně debat. Protože vtuto dobu byly lidé, kteří vystupovali proti podepsané námi dohody a také nesouhlasující ses kladením potrubí právě podle trati Baku-Tbilisi-Džejchan. Je o tom známo. Nám, to znamená nejdříve Ázerbajdžánu, překáželi. Protože jsme majiteli nafty a především sámi rozhodujeme jakou tratí vyvážet naftu. Dělali na nás velký nátlak. Vtuhle dobu společenská situace vÁzerbajdžánu nebyla dost stabilní. Vroce 1993 se tady konala občanská válka. Zabránili jsme se tomu všemu a podepsali jsme dohodu. Ale během podepsání smlouvy i mezi námi byli vysocí osobnosti, kteří sloužili různým orgánům zahraničních služeb; oni říkali svá mínění o narušení dané smlouvy.

To musí vás zajímat. Protože jsme 20. září roku 1994 podepsali dohodu. Přes den byl zorganizován útěk 4 nebezpečných zločinců zizolace Ministerstva národní bezpečnosti Ázerbajdžánu. Za týden vykonali teroristický akt proti zástupci parlamentu Ázerbajdžánu a zavraždili ho. Zavraždili plukovníka, náčelníka Správy kontrarozvědky Ázerbajdžánu. Rozpoutali tento teror a chtěli nás zastrašit. Ale my jsme se nevyděsili.

Oni že pokračovali jednat. Takový člověk, jako Suret Husejnov, který vtuhle dobu kvůli nutnosti zaujímal tady vedle mě postavení ministerského předsedy, 4. října uskutečnil pokus ozbrojeného převratu vÁzerbajdžánu. Tomu jsme se zabránili. Nejdříve, díky podpoře a pomoci národa. Vbřeznu roku 1995 se oni zase pokusili uskutečnit státní převrat, zabránili jsme se i tomu. Po té se oni pokusili vykonat vněkterých místech teroristické akty: vyhodit do vzduchu most, vykonat diversi. Měli jsme ztraty, ale zabránili jsme se i tomu.

Je mi známo, že právě vtuto dobu, kdy byl předložen projekt Baku-Tbilisi-Džejchan, byl vyjednán teroristický akt proti mému kamarádu Prezidentu Gruzie Eduardovi Ševardnadzi a on se zachránil úplným zázrakem.

Všechno to a dělané na nás politické nátlaky, různé vlivy byly způsobeny tím, že za prvé nepřáli přijímat naši naftovou smlouvu - po prvé jsme začali tuhle práci vKaspickém moři. A za druhé vystupovali proti provedení potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan. Vtakových podmínkách jsme začali tuto práci, vyjádřili svou vůli a neodbočili jsme ze zvolené námi cesty.

Vroce 1999 jsme dostali první naftu na ložisku \"Čirag\". Dříve jsme ji převáželi potrubím Baku-Novorossijsk přes ruský přístav Novorossijsk vČerném moři. Ale spolu jsme budovali naftovod Baku-Supsa podle západní trati a během krátké doby jsme ho dali do provozu. Nafta, která se dobývá od té doby a do dneška, se převáží právě tímhle potrubím - podle západní trati.

Ale všechno to se dělalo pro přepravování rané nafty. A pro předvídanou námi velkou naftu byl potřebným, říkám ještě jednou, Baku-Tbilisi-Džejchan. Pracovali jsme postupně na tomto projektu a používali jsme všechny naše možnosti. Turecko, Gruzie a Ázerbajdžán byly vtéto práci zajedno, uskutečňovaly společné činnosti a spolu jsme se zabývali danou otázkou. Ale kdyby nám vláda Spojených států Amerických nepomohla, nepodporovala nás stále vtéto oblasti, kdyby nebylo jejich doporučení, samozřejmě, že bychom nemohli toho dosáhnout.

Není náhodou, že vlistopadu roku 1999 na samitu OBSE vIstanbulu jsme - Turecko, Gruzie, Ázerbajdžán a Kazachstán - podepsali dohodu pro začátek budování hlavního exportního potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan. Kromě toho jsme podepsali žádost, ke kterému se připojil a podepsal ho Prezident Spojených států Amerických Bill Klinton. A toto přispívalo realizaci stavění potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan.

Musím zasvětit vás do té krátké historie. Protože musíte vědět, jakou jsme vykonali práci tady během 8 let a sjakými potížemi jsme se setkali, jaký odpor a jaké překážky jsme přemohli.

Konečně, poslední dobu už několik měsíců se konají procesy spojené sbudováním potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan. Byly potíže i votázce jeho financování. Ale rozřešili jsme je také. Ve skutečnou dobu se včelo této práce postavila Ázerbajdžánská mezinárodní operační společnost, \"BP\". Už připravily všechny plány. A proto nás pozvaly sem na pokládání základů.

Chci vám oznámit, že lidé vystupující proti potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan často tvrdili, že prý je to iluze, je něco nemožné a že vÁzerbajdžánu není a nebude takový objem nafty. Bylo hodně takových řečí. Uplynulo hodně časů a proto někteří věřili těmto řečím. Ale všechny se ukázaly jako nezdůvodněné, splnili jsme svou práci.

Před nedávnem vIstanbulu se konala konference snázvem \"Legenda tří moří\". Tam se mluvilo o legendě. Vystoupil jsem tam sprojevem a řekl: Mluvíte tady o legendě. Já že chci vám říct, že to není iluze, není to legenda, tři moře - Kaspické, Černé a Středozemní - budou spojena. A spojily je Turecko, Gruzie, Ázerbajdžán, projekt, který ony uskutečňují, a stála podpora Spojených států Amerických vtéto otázce. A proto iluze zůstali vzadu a my jsme se dostali krealitě.

Dozvíte se o tom, jaké prosředky budou sem vloženy a jaká práce se bude konat. Nechci o tom mluvit. Chci jen podtrhnout, že všechny tyto projekty jsou zaměřeny na rozvoj ekonomiky Ázerbajdžánu. Dnes tady bude také podepsán doklad o druhé fázi osvojení ložisk \"Azeri\", \"Čirag\" a \"Gunešli\". To znamená, že se sem budou dostávat moc velké investice a práce půjdou vysokými tempo.

Protože myslíme, že vroce 2005 Hlavní exportní naftovod Baku-Tbilisi-Džejchan bude úplně hotovým, a všichni spolu zamíříme odsud do tureckého přístavu Džejchan a staneme svědky odeslání ázerbajdžánské nafty, kaspické nafty zpřístavu Džejchan.

Jak jsem už řekl, byly určité potíže ve financování projektu Baku-Tbilisi-Džejchan. Ázerbajdžán přispěl do tohoto díla svou hřivnou, převzali jsme 25 procent financování projektu. Zůstatek je rozdělen mezi jednotlivými společnostmi. Ale je zajímavým to, že se ktomuto projektu připojila společnost \"Eni\" s2,5 procenty. Pak se připojila společnost \"Total\". Dnes mě informovali, že se s2,5 procenty připojila japonská společnost \"Itoču\" a také se právě včera s2,5 procenty připojila japonská společnost \"Implex\". Co to znamená? To znamená, že dané potrubí přejí používat nejen Ázerbajdžán, ale také všichni.

Když jsme svého času podepisovali vIstanbulu dohodu, podepsal se pod ní i Prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev, který řekl, že Kazachstán také bude používat dané potrubí. Je mi známo, že ve skutečnou dobu zahraniční společnosti uskutečňují velkou práci vKazachstánu. Jejich připojení knašemu projektu Baku-Tbilisi-Džejchan a vložení do něho investic svědčí o tom, že se skutečně nafta zjiných sektorů Kaspického moře bude vyvážet potrubím Baku-Tbilisi-Džejchan.

Chci vám říct, že přiblížně vrocích 2007 až 2008 na ložiscích \"Azeri\", \"Čirag\" a \"Gunešli\" se bude dobývat 50 miliónů tuny nafty. Ale máme i jiná ložiska vKaspickém moři. Spolupracujeme smnoha společnostmi. Podepsali jsme se společnostmi 30 států 21 smlouvu a vedeme práci. Samozřejmě, že ony také budou dobývat naftu. Pracujeme spolu snimi. Proto vbudoucnosti objem potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan ani nebude stačit. Bude potřeba buď ho rozšířit, buď budovat druhé potrubí.

Všechno, o čem mluvím, se týká budoucnosti, ta práce je nutná pro budoucnost našich národů. Naše práce se stála možnou jen a jen po získání Ázerbajdžánem státní nezávislosti. Jek je vám známo, Ázerbajdžán je starobylým naftovým státem. Před 150 lety se v Ázerbajdžánu začalo dobytí nafty průmyslovým způsobem. Ale nikdy nafta nepatřila ázerbajdžánskému národu. Všechna naftová a plynová ložiska vKaspickém moři byla objevena ázerbajdžánskými naftaři, geology, ale nebyli jsme majiteli těchto ložisk. Teď jsme nezávislým státem. A protože jsme samostátným státem, jsme také majiteli svých bohatství. Navazujeme styky spotřebnými nám státy a uskutečňujeme takovou práci. Ale na řadě je druhé potrubí. Odložiska \"Šachdeniz\", zásoby kterého mají 1 trilión krychlových metrů plynu, bude proložen i plynovod Baku-Tbilisi-Erzurum.

Tedy potrubí je víc a víc. Všechna, samozřejmě, mají mimořádně velký ekonomický význam. Ale nejen ekonomický, myslím, že uskutečňující se námi práce (Baku-Tbilisi-Džejchan) má i politický význam. Tento projekt a jeho uskutečňování mohou stát zárukou míra, klidu a bespečnosti vKavkazském regiónu. Dané potrubí, tyto železné roury ještě pevněji spojí Ázerbajdžán, Gruzii a Turecko.

Jsme přátelskými státy. Turecko je pro nás přátelským a bratrským státem. Gruzie je pro nás přátelským a bratrským státem. Stejně jak jsme pro ně přátelskou a bratrskou republikou. Udržujeme těsné vztahy. Ale stvrzujeme tyto vztahy, jak se říká, pevnějšími pouty. Jedním ztěchto pout bude potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan. Nepochybuji, že Spojené státy Americké budou i dál nás podporovat vtěchto otázcích. A proto na této ceremonii vyjadřuji vděčnost Turecké republice a jejímu Prezidentovi váženému Achmetu Nedžetu Sezerovi. Vyjadřuji vděčnost Gruzii, jejímu Prezidentovi váženému Eduardu Ševardnadze. A jsem vděčen Spojeným státům Americkým, jejich Prezidentovi panu Džordžu Bušovi.

Před nedávnem jsem dostal od pana Džordža Buše velmi teplý dopis, ve ktrrém se vysoce hodnotí činnost Ázerbajdžánu vantiteroristické koalici. Hned po obludných teroristických akta, ech které se konaly v SSA 11. září minulého roku, jsme se připojili kantiteroristické koalici a splňujeme a budeme i dále splňovat své povinnosti vtéto koalici. Takovým způsobem rozvíjíme americko ázerbajdžánské vztahy a vtéto oblasti zvedáme je na ještě vyšší úroveň.

Včera během rozhovoru sváženým ministrem on mi předal srdečné pozdravy a moc dobrá slova Prezidenta Buše. Vyjadřuji Spojeným státům Americkým, americkému národu a Prezidentovi panu Buši vděčnost za všechno to a celkem za podporu realizace potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan.

Drazí přátelé!

Drazí hosti!

Ještě jednou vás srdečně vítám a přeju vám všem zdraví. Baku-Tbilisi-Džejchan se určitě bude postupovat dopředu!